Občané v pasti

Připouštím, že přechod ze Vsetína do Prahy může být nesnadný, ale prosím vás! Jak dopadá dnes ta špičková politika ostřílených profesionálů? Vždyť uvízla nadlouho ve slepé uličce!

Proč vlastně? Řekl bych, že jádrem věci nejsou ani tak důvody koncepční, zásadní, jaké i v zemích, jimž říkáme vyspělé, občas přivedou zkušené politické profesionály do těžko řešitelné situace. Je to spíše tzv. "lidský faktor", ale ve zcela specifické podobě, kdy se nekompetence jednotlivců stává statistickou normou a určuje tak chování systému. Jen si vzpomeňme: styl jarní předvolební kampaně; Paroubkův povolební projev; Topolánkova "ruka do ohně" za jeho Dalíka, který zřejmě v důvěrném rozhovoru vyzvonil to, co bylo skutečnou taktikou jeho šéfa a jeho strany; připočtěme k tomu předvánoční poslanecké porcování medvěda. A komu to nestačí, ať uváží, jak naši politici spolu komunikují, ať si připomene třeba nedávnou televizní debatu mezi pány Julínkem a Rathem, zejména způsoby druhého z nich. Oba jsou otráveni jeden druhým natolik, že rozumná debata mezi nimi je prostě nemožná.

Kámen úrazu je tedy spíše v tom, že ti naši uznale vzpomínaní špičkoví političtí profíci formátu skutečně profesionálního politika vůbec nedosáhli, že do něj nedorostli.

Při tom ale nezůstává. Zatímco se politici ocitli ve slepé uličce, občané jsou v pasti. Sami totiž nemají možnost tento stav ovlivnit, tím méně změnit. Jak potom asi dopadnou předčasné volby, až se k nim protlučeme? Asi už neskončí matematickým patem, i když to teoreticky nelze vyloučit. Změní se však něco na způsobu české politiky, vznikne-li poměr 99 : 101? Nebo i 96 : 104?

Otázka, co na to občan, je na místě. Ale těžko na ni odpovědět, občané jsou různí. Nelze odhadnout, jaké jejich procento se nechalo tou více než půlroční podívanou otrávit natolik, že volit nebudou. Podobně nelze odhadnout, kolik z nich projeví své znechucení tím, že dá svůj protestní hlas komunistům. Kdyby jich bylo opravdu hodně, mohlo by to poměr sil u nás významně změnit.

Bylo by to zvláštní. - Někteří analytici, sledující bedlivě naši KSČM, se domnívají, že se tato strana vrátila k předúnorové strategii své předchůdkyně, že hodlá těžit ze sociálních konfliktů působených globalizací a počítá s tím, že se snad někdy kolem roku 2030 stane u nás rozhodující silou. Je snad tak absurdní možnost, že jí to pokleslost naší politické elity umožní o 20 let dřív?

Ale neházejme flintu do žita. Jsou tu ještě odpovědní občané, kteří k volbám půjdou. Jenže ti jsou naočkováni představou, že musí volit tak, aby jejich hlas nespadl pod stůl. Tedy podpořit strany, které mají jistotu, že se do Sněmovny dostanou. Tedy právě ty strany, které se nejvíce zasloužily o současnou mizérii. - Co kdyby takovým občanům došlo, že by stálo za to tu naočkovanou obavu odložit a s určitým rizikem vsadit na stranu, která onu jistotu nemá? Třeba i na stranu zatím neparlamentní? U Zelených se to podařilo.

To by ovšem předpokládalo radikální mobilizaci občanské soudnosti. Mimoparlamentních stran máme přehršle, některé jsou trapně groteskní, jiné jsou potenciálně nebezpečné. Některé však jsou, řekl bych, docela slibné. Jde o tzv. umění rozlišovati. Dokáže si je odpovědný občan rychle osvojit? Média mu v tom bohužel nepomohou, musel by na vlastní pěst. - Možná, že působím jako fantasta. Mluvím tu o něčem, co lze nazvat "občanským heroismem", což je jev statisticky méně pravděpodobný. Je snad pravděpodobnější, že pánové Paroubek versus Topolánek plus Dalík, nebo Rath versus Julínek, začnou spolu jednat jako gentlemani?

Pokud nedojde k významnějšímu občanskému probuzení, budeme si muset na stávající stav české politiky prostě zvyknout. Ti odpovědní občané pak zůstanou menšinou. Nezbude jim než vytvořit disent. Už jednou to tady bylo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .