Obavy z atentátu v Itálii

Berlusconiho vláda sice oficiálně ústy premiéra či ministra zahraničí Gianfranca Finiho prohlašuje, že riziko, kterému jsou vystaveni jejich spoluobčané není o nic větší než u obyvatel ostatních zemí západní Evropy, ale se vší pravděpodobností tomu nevěří ani oni sami. Ministr vnitra Giuseppe Pisanu začal závod s časem - chtěl by pravděpodobnému útoku předejít či zabránit mu. Problém není ani tak kdy, jako spíše kde.

Islámští teroristé prokázali dobrou znalost politické situace v západní Evropě. Itálie vyslala do Iráku 3000 vojáků, v září by měl být odvolán první kontingent 300 mužů. Vládní většina pravého středu počítá s tím, že italští vojáci se postupně vrátí do vlasti během roku 2006. Opozice levého středu vedená bývalým předsedou Evropské komise Romanem Prodim považuje válku v Iráku již od počátku za velkou chybu, ale pouze její menší část, tj. neokomunisté a zelení by žádá, aby italští vojáci byli staženi ihned, umírněná část opozice bere na vědomí, že k odchodu vojáků dojde až v příštím roce. To vše by se ale mohlo drasticky změnit v případě atentátu podle londýnského či madridského stylu.

Na jaře roku 2006 se v Itálii budou konat parlamentní volby. A eventuální masakr by určitě Berlusconimu a jeho koalici pravého středu určitě neprospěl. Proto se v kruzích italského ministerstva vnitra domnívají, že k útoku by mohlo dojít okolo vánoc či Nového Roku, možná i o něco později. Existují také různé spekulace o tom, kde by k útoku mohlo dojít. Metro v Římě či Miláně nemá určitě stejnou váhu a funkci jako v Londýně. Věčné město je ale symbolem křesťanství a není jisté, zda kritika války v Iráku, se kterou papežové nešetřili a nešetří, bude dostatečnou pojistkou. V Římě se navíc nacházejí 3 diplomatické sbory: u italské republiky, u Vatikánu a u organizace Spoj. Národů pro zemědělství a výživu FAO. Kontrolovat podobnou situaci je prakticky nemožné.

Italský ministr vnitra Pisanu se tedy rozhodl vsadit na dvě karty. Na rozdíl od Velké Británie, Francie či Německa v Itálii prakticky všichni imigranti z muslimských zemí pocházejí z první generace - neexistuje tedy problém sebevrahů s italským pasem. Pisanu tedy imigrantům na jedné straně nabízí možnost snadnější integrace - pobytová a pracovní povolení, účast na správě obcí s velkou muslimskou menšinou, stavby mešit apod. Nicméně za podmínky, že muslimské organizace budou izolovat fundamentalisty, kterých je určitě menšina. Problém je ale v tom, že neexistuje žádný zastupitelský orgán muslimů v Itálii, který by byl zvolen či pracoval podle demokratických zásad. Vše se točí okolo islámských kulturních středisek a mešit a tam o svobodě či demokracii prozatím nemůže být řeči. Pisanu se prozatím pokusil vyřešit věc návrhem na ustavení Islámského poradního sboru, kde by měly být zastoupeny všechny organizace.

Na druhé straně vláda přijala některá nová bezpečnostní opatření. Policie může zadržet po 24 hodin podezřelé individuum, aniž by během této doby mohlo kontaktovat advokáta či vyslanectví. Podezřelým osobám může být odebrána slina či odstřihnuty vlasy, aby se zjistilo jejich DNA. A především se chystá ustavení Celostátní prokuratury pro boj proti terorismu, podle vzoru podobného orgánu, který byl před 15 lety vytvořen pro boj proti organizovanému zločinu a který se může pochlubit dosti dobrými výsledky.

Tato prokuratura by měla být vybavena vlastním policejním sborem. "Specializace vyšetřujících soudců a policie je správným krokem a my ho můžeme podpořit", prohlásil šéf opozičních centristů Francesco Rutelli. Početní politikové i policejní funkcionáři myslí na úspěch v boji proti vnitřnímu italskému terorismu v 70. a 80. letech. Ten nebyl poražen brutálními policejními operacemi, ale infiltrací teroristů a zákony o tzv. "pentiti". Kdo byl zatčen a začal aktivně spolupracovat s justicí, dostal novou identitu a často brzy odešel z vězení. Během 18 měsíců se Rudé brigády, které se zdály být neporazitelné, zcela úplně rozpadly. Otázka je, zda podobný styl může mít s muslimskými fundamentalisty úspěch. Josef Kašpar, Řím