O situaci křesťanských Sabejců v Iráku
V Iráku žije kromě muslimů řada náboženských menšin, ať už jsou to křesťané, židé nebo Asyřané, Mandejci či jazídijové. Po invazi západních spojenců do Iráku se prudce zhoršilo jejich postavení, členové těchto menšin se stali častým terčem násilí a desetitisíce příslušníků menšinových náboženství z Iráku uprchly. Jejich situace se zlepšuje jen velmi pomalu, píše agentura AFP, která se zaměřuje právě na Mandejce neboli Sabejce, jak se jim také říká.
V rákosí podél řeky Tigris v Bagdádu vstupují desítky mužů a žen v bílém šatu do kalné vody, aby podstoupili křest. Touto téměř biblickou scénou slaví Sabejci nejvýznamnější svátek svého náboženského kalendáře - prastarý rituál očisty. Tato menšina, která obývala Irák ještě před příchodem muslimů, hovoří druhem aramejštiny, jazyka Kristova, považuje za svého proroka Adama a klaní se Janu Křtiteli. Sabejci či Mandejci mají kořeny ještě v předkřesťanských dobách a někteří vědci se domnívají, že to je heretická větev judaismu, která přišla ve druhém století před naším letopočtem do Mezopotámie. Dnes Sabejci v moderním Iráku bojují o přežití, čelí pronásledování, válce a problémům spojeným s americkou invazí v roce 2003.
Před svržením Saddáma Husajna jich žilo v Iráku na 35.000, ale dnes jich zůstalo sotva sedm osm tisíc, říká jejich vůdce šajch Sattár Džabbár Hulu. Pro Sabejce byla invaze katastrofa. Mnozí přišli o život při střetech mezi stoupenci různých náboženství, zatímco většina zvolila exil a připojila se k diaspoře, která dnes čítá přes 30.000 členů. Sabejce v Iráku nikdo nechrání a jejich jediným přáním je, aby je irácká vláda vzala na vědomí a uznala jejich práva, říká vůdce. I jemu uprchlo sedm dětí do Sýrie. Sabejci nemají milice ani školy, kde by se vyučovala aramejština. Chtějí vyznávat svou víru bez obav. Jak ale říká šajch Hulu, kontakty s americkými úřady v Iráku a s OSN žádné zlepšení nepřinesly. Hulu uznává, že se v Bagdádu zlepšila bezpečnost, ale podle něj ještě nenastal čas k výzvě exulantů k návratu.
Třiadvacetiletá Sina Kásimová čeká, až se její manžel Sinan vrátí ze Švédska, kam utekl před více než rokem. "Vyhrožovali mu, protože byl Sabejec," říká. "Dnes už je situace lepší, ale pořád máme strach. Aspoň už ale existuje naděje, že se všechno zlepší," dodává a vstupuje do Tigridu. Podle šajcha Hulua však někteří muslimští imámové dál vydávají nad Sabejci fatvy, neboli rozsudky smrti, a obviňují je, že nevěří v Boha, přestože jejich komunita je oficiálně uznávanou křesťanskou menšinou. Pětadvacetiletý Ghazván Jahjá, který Sabejce zastupuje na iráckém ministerstvu pro lidská práva, si stěžuje, že jeho menšina nemá ve vládě žádný vliv. Sabejci pouze usilují o právo svobodně vyznávat své náboženství, tvrdí Jahjá. Menšina, která musela stát dlouhá staletí stranou politického dění, se musí zapojit do veřejného života, jestli si chce zajistit bezpečnost.
Jasín Nádží, profesor angličtiny na penzi, který má na starosti kulturní záležitosti komunity, si stěžuje na diskriminaci Sabejců, kteří žijí v pěti velkých městech: Bagdádu, Irbílu na severu, v Díváníji ve středním Iráku a v Amáře a Basře na jihu. "Jsme pro iráckou společnost přínosem, mezi námi jsou lékaři, inženýři, vědci i učitelé, ale náš jazyk a kultura jsou ohroženy," vysvětluje Nádží. Nyní však přišlo poprvé od invaze v roce 2003 ke křtu okolo několika set osob. "Vrací nám to sebedůvěru. Když dnes přišlo tolik lidí, znamená to, že se bezpečnost zlepšuje," cituje AFP profesora Nádžího.
