O protičínských protestech v Tibetu
Už týden přicházejí z Tibetu zmatené a neúplné zprávy o tamějším povstání proti čínské nadvládě. Jelikož Peking uvalil na události informační embargo a zakázal vstup do Lhasy zahraničním novinářům i turistům, svět se o protestech dozvídá jen prostřednictvím očitých svědectví a záběrů ze soukromých mobilních telefonů, stejně jako tomu bylo v září v Barmě; i tam protivládní nepokoje iniciovali buddhističtí mniši, stejně jako nyní v Tibetu - a byli rovněž tvrdě potlačeni vládními vojsky jako jejich tibetští souvěrci.
Protesty začaly minulé pondělí mírumilovným pochodem, kterým si mniši připomněli 49. výročí neúspěšného protičínského povstání. Čínské bezpečnostní složky řadu účastníků pochodu zatkly, a tak vyšli mniši do ulic znovu a požadovali propuštění svých kolegů. Teprve po několika dnech Čína přiznala, že ve Lhase čelí povstání, které světová média označují za největší za posledních dvacet let.
Podle stanice BBC Čína tvrdí, že při nepokojích zahynulo 13 lidí, ale exilová vláda Tibetu má zprávy o nejméně 80 mrtvých, které potvrdili očití svědkové a příbuzní obětí. Oficiální čínská agentura Sin-chua napsala, že při blíže neupřesněných potyčkách zahynulo "třináct nevinných civilistů", 61 policistů bylo vážně zraněno a 300 budov podpáleno Tibeťany, kteří se připojili k protestům mnichů. Ve Lhase platí zákaz vycházení, příjezdové silnice jsou uzavřeny, v ulicích jsou tanky a obrněné transportéry a policie proti demonstrantům a výtržníkům používá ostré náboje a slzný plyn. Protesty se ze Lhasy rozšířily i do Číny. V provincii Kan-su vyšlo v sobotu z tamějšího historického buddhistického kláštera několik set mnichů a vydalo se pochodem do města Sia-che. Cestou se k nim přidaly stovky místních civilních obyvatel. Tento dav však zaútočil na vládní budovy a policie proti němu zasáhla slzným plynem. Protesty se konaly i v provinciích Čching-chaj a S'čchuan, kde podle svědků policii střílela do skupiny asi tisíce mnichů a nejméně sedm z nich zabila. Čínské úřady daly povstalcům ultimátum do pondělka, aby se vzdali.
Hluboké znepokojení nad situací v Tibetu vyjádřil i nejvyšší duchovní vůdce Tibetu dalajlama v osobním prohlášení, které zveřejnila internetová stránka Mezinárodní kampaně za Tibet : "Tyto protesty jsou projevem hluboce zakořeněného hněvu tibetského lidu za současné vlády," píše dalajlama. Zároveň vyzval Peking, aby přestal používat sílu a zahájil s Tibeťany dialog, a mezinárodní společenství, aby do Tibetu vyslalo nezávislou komisi, která by vyšetřila zásah čínských úřadů proti tibetskému lidu, jenž prožívá "kulturní genocidu". Čína však dalajlamu obvinila, že současné nepokoje podnítil, a dokonce zorganizoval.
Podle Tibetského centra pro lidská práva a demokracii bylo podle potvrzených svědectví zabito nejméně 25 lidí při demonstracích v klášterech Ramočche a Džókhang a na lhaském tržišti Tomsigchang. Velké množství Tibeťanů je zraněno a hospitalizováno v různých nemocnicích. V sobotu čínské úřady na mnoha místech Tibetu přerušily telefonní spojení a odpojily internet.
Švýcarský deník Le Temps přináší rozhovor s Kelsangem Gjalcchänem, který je zástupcem tibetského dalajlamy v Evropě a sídlí v Ženevě. Podle něj je obtížné sehnat z Tibetu jakékoliv informace kvůli přerušenému spojení i strachu tamějších obyvatel promluvit. Kelsang potvrdil, že čínské bezpečnostní síly oblehly některé kláštery a odřízly je od světa. Kelsang poděkoval mezinárodnímu společenství za pozornost, kterou demonstracím v Tibetu věnuje, a zdůraznil, že je to pro Tibeťany nesmírně důležité.
Je však třeba, aby se tato pozornost promítla v konkrétní činy, jako například vyslání delegací, které by celou situaci vyšetřily. OSN by měla jmenovat zmocněnce, který by promluvil s Tibeťany ve Lhase a dalších částech Tibetu, podobně jak to organizace udělala v případě Barmy. Represe v Tibetu trvají už 50 let, ale OSN nikdy nejmenovala žádného zvláštního vyslance pro tuto oblast. Tibet si zasluhuje stejnou pozornost jako Barma, zdůraznil dalajlamův evropský zástupce. Tibeťané jsou zoufalí, protože Čína oklešťuje a omezuje jejich kulturu i náboženství a protože jednání dalajlamy s Pekingem uvízlo na mrtvém bodě. Zejména tibetská mládež je frustrovaná a situace je velmi výbušná.
Buddhističtí mniši v Tibetu mají dlouhou historii povstání proti Číně, píše agentura AP. I když jsou známí svým duchovním odstupem, jejich současné vášnivé protesty proti čínské nadvládě přicházejí po dlouholetém omezování jejich náboženství. Už více než deset let Čína cílenou kampaní nutí prosté Tibeťany i buddhistické duchovenstvo, které kdysi v Tibetu vládlo, aby se distancovali od dalajlamy. Vláda nařizuje mnichům, aby se svého duchovního vůdce zřekli, a obyčejní lidé jsou zase odrazováni od toho, aby se za něj modlili. Letos pomlouvačná kampaň vůči dalajlamovi zvlášť přitvrdila a podle tibetologů jsou současné protesty výsledkem situace, která připomínala tlakový hrnec.
Po obsazení Tibetu a útěku dalajlamy do exilu v Indii zakázali čínští komunisté většinu náboženských praktik, ale po kulturní revoluci zákaz uvolnili a v osmdesátých letech umožnili určitou renesanci buddhismu. Pak ale přišly protičínské protesty a v roce 1989 Peking v Tibetu vyhlásil stanné právo. Nové předpisy z roku 1994 srazily buddhistické duchovenstvo na kolena a omezily vyučování některých doktrín a textů, které patří k základním pilířům jedinečné tibetské formy buddhismu. Čínské úřady určily, kolik mnichů smí setrvávat v každém klášteře, a mnoho jich muselo odejít. Zakázaly také mnichům a jeptiškám cestovat do Indie, kde působí tibetská exilová vláda. Čínská vláda tvrdí, že tibetský buddhismus je nedotčený, ale mniši hovoří jinak. Mnozí si v posledních letech stěžovali zahraničním novinářům, jak se jim protiví vnucená povinnost navštěvovat politické kurzy a dělat průvodce turistům. Podle expertů jsou právě tato nekonečná nařízení a snaha o převýchovu příčinou současných protestů - pohár trpělivosti zkrátka přetekl.
V rámci pečlivé snahy o to, aby žádné "disharmonické" prvky nenarušily křišťálově čisté letní olympijské hry v Pekingu, přitvrdily letos čínské úřady zásahy proti disidentům, a dokonce zakázaly přístup na Mount Everest, aby nikdo nezasáhl do olympijské štafety. Přesto minulý týden vypukly v celém Tibetu nepokoje, píše americký deník Washington Post. Čína v historii nikdy dlouho neváhala, zda má k utlumení nepokojů použít sílu, a to zejména proti nespokojencům, kteří projevují takzvané "odštěpenecké tendence". V prvních dnech současných protičínských demonstrací se policie krotila, snad s vědomím, že ji svět bedlivě sleduje, ale dnes se už hovoří o ostré střelbě, masovém zatýkání a mrtvých.
Jde o největší protesty za posledních dvacet let, které jsou součástí hlubší historie represí proti tibetskému lidu. Čínská vláda už dlouhá desetiletí dopřává takzvané Autonomní oblasti Tibet jen pramálo autonomie a trestá mnichy i prosté občany za oddanost jejich náboženskému vůdci dalajlamovi, který žije v exilu. Po těchto desetiletích represí se mniši a další Tibeťané rozhodli, že nastal čas k protestu a že několik měsíců před olympijskými hrami upoutají pozornost světa. Čínu vyzvala ke zdrženlivosti řada světových vlád. Ty by však měly Peking rovněž vyzývat k dialogu s dalajlamou, který v posledních letech uznal čínskou nadvládu nad Tibetem a požaduje pro svůj lid pouze větší kulturní nezávislost. Mezinárodní společenství by mělo na Čínu rovněž naléhat, aby dodržovala svou vlastní ústavu, která zaručuje svobodu projevu a náboženského vyznání i samovládu etnických menšin. Právě nedostatek těchto práv dohnal Tibeťany k extremismu, píše Washington Post .
Peking má být za pět měsíců hostitelem letních olympijských her, a to znamená, že mezinárodní společenství už delší dobu podrobně zkoumá dodržování lidských práv v Číně - i všechny možné další jevy, počínaje úrovní znečištění ovzduší přes dopravní zácpy až po stav čínských veřejných záchodků, píše americký časopis Newsweek. Zároveň to znamená, že čínské úřady se před olympiádou musí chovat co nejvzorněji. Snad proto, že si vláda dobře pamatuje lekci z roku 1989, snaží se ze všech sil eliminovat všechno, co by mohlo pověst Číny poskvrnit.
V poslední době však došlo k několika zádrhelům, které podle analytiků způsobily, že Čína ztratila nervy. Patří k nim například nedávný koncert islandské zpěvačky Björk v Šanghaji, která po nepovolené písni s názvem Vyhlášení nezávislosti zvolala: "Tibet! Tibet!" Čínské ministerstvo kultury pak v oficiálním prohlášení uvedlo, že Björk "ranila city čínského lidu". Později zpěvačku obvinilo z porušení čínských zákonů a prohlásilo, že v budoucnu zpřísní dohled nad zahraničními umělci, aby se podobné případy neopakovaly. Od té doby horečně zkoumá všechny kulturní programy.
Mezitím začala být značně kontroverzní i tradiční olympijská štafeta. Peking plánuje, že běžci vynesou olympijský oheň až na vrchol Mount Everestu z tibetské strany, a to za použití speciální technologie, která udrží plamen i ve vysoké nadmořské výšce. Záměr se stal terčem kritiky zastánců Tibeťanů, kteří upozornili, že tibetský lid trpí za čínské nadvlády ekonomickými ústrky a jejich kultura a jazyk upadá. Aby Peking zabránil protestům západních protibetských aktivistů, k jakým došlo v loňském roce, jednoduše vydal zákaz vstupu do základního tábora na Everestu počínaje 10. květnem. To vyvolalo hlasité protesty horolezeckých expedic, které ještě víc rozhněvalo, když stejný zákaz vydal i Nepál pro svou stranu Everestu. Označí Čína olympiádu za úspěšnou, teprve až uzavře celou zemi, aby zabránila protestům, ptá se Newsweek .
