O přímé volbě prezidenta

Podle platné ústavy se pro jakoukoliv ústavní změnu musí vyslovit nejméně tři pětiny všech poslanců, což je číslo známé, tedy sto dvacet, ale také tři pětiny přítomných senátorů, což je číslo méně známé, neboť nevíme, kolik členů hlavní sněmovny může při hlasování chybět. Nemluvě o tom, že ani politicky nelze zatím výsledek hlasování v senátu odhadnout, protože ještě nevíme jak jeho složení pozmění právě nastávající volby.

Popravdě řečeno, však není žádná jistota ani v odhadu výsledků z hlediska čistě politického, neboť se zřetelně projevují rozpory i uvnitř poslaneckých a senátorských klubů jednotlivých stran. To platí o stranách největších ČSSD a ODS. Kde někteří zákonodárci se ve skutečnosti obávají přímé volby proto, aby se v ní neutkali Václav Klaus a Miloš Zeman, kteří by ještě nakonec nemuseli být rivaly, ale spojenci a tímto způsobem by si navzájem pomohli k návratu k politické moci, ať už by se stal prezidentem kterýkoliv z nich. Veřejně však všichni pochybovači mluví o nedostatku času k provedení všech nutných úprav a příprav.

Jelikož tedy v pravděpodobnosti hraničící s jistotou zůstane pro tentokrát při dosavadním způsobu volby prezidenta parlamentem, pro nichž už také byl rozhodnutím organizačního výboru stanoven termín patnáctého ledna. Bylo by dobře, abychom si ujasnili alespoň některé důležité pojmy této volby. I v zasvěcených článcích a projevech se totiž objevují nesprávné a matoucí významy slov kolo a volba. A to zejména ve spojení s řadovými číslovkami první, druhý či třetí. Říká se například, že Miloš Zeman se nechce zúčastnit prvního kola prezidentské volby, ale už se neříká, že nezúčastní-li se prvního kola první volby, nemůže se zúčastnit ani kola druhého či třetího, protože tam se nový kandidáti nemohou přihlásit a soupeří mezi sebou jenom ti, kteří se utkali už v kole prvním. Teprve když ani ve třetím kole první volby nebude prezident zvolen, vyhlásí se druhá volba, v níž se mohou přihlásit nový kandidáti, tedy v tomto případě i Miloš Zeman. Ta probíhá opět ve třech kolech. Pokud je toho za potřebí a když ani tak není prezident není zvolen, mohou se neomezeně vypsat další volby. Miloš Zeman tedy bude muset jasně říci, zda-li by šel už do první volby, kdyby ho ČSSD jmenovala třeba na základě onoho podivného pomocného referenda, které právě nyní vyhlašuje. To však, alespoň podle Vladimíra Špidly a některých proti Zemanovců, vedení strany k ničemu nezavazuje, takže není jisté, proč se vlastně pořádá.

Pokud jde o Miloše Zemana, není jasné, zda-li vyhlašováním různých nepřesných podmínek své účasti v prezidentských volbách mlží záměrně nebo z neznalosti platné ústavy. Faktem je, že už jednou říkal jistou nepřesnost, ne-li úmyslnou nepravdu. Při jednom ostrém konfliktu s Václavem Havlem totiž prohlásil, že Havel, který byl posledně zvolen v poslanecké sněmovně pouze o jeden hlas, vděčí za své prezidentství právě Zemanovi, který ho prý v tajné volbě volil. Expremiér však zapomněl dodat, že šlo teprve o druhé kolo a že i v případě nezvolení Havlovi zbývalo ještě kolo třetí, v němž by mu byla stačila většina součtu hlasů všech přítomných poslanců a senátorů, takže tam by byl jistě úspěšně uspěl i bez Zemana.

Jak již víme prezidentská schopnost vyžaduje vrcholný způsob komunikace, demokratický názor, objektivní posuzování věcí podle platných zákonů a úplně na prvním místě schopnost vytváření dobrého jména republiky v cizině. Tento poslední bod učinil Václava Havla téměř nenahraditelným.

Jinak se zdá, že by se mnoho nezměnilo, kdyby místo politických stran pro přímou volbu, navrhoval i dvacet tisíc občanů. Určitě by tam byli oba protagonisté bývalé opoziční smlouvy. Jen pro tuto chvíli zase maskovaní jako nesmiřitelní nepřátelé. Lze předpokládat, že většina zákonodárců napříč celým politickým spektrem, by si lépe než široká veřejnost uvědomila nebezpečí, které by vítězstvím kteréhokoliv z nich pro tuto zemi vzniklo.

Nicméně průzkum agentury Stern naznačuje, že si to uvědomují i občané, kteří by podle těchto výsledků chtěli mít na Hradě Otakara Motejla. Ovšem ten průzkum ze září, kdy Václav Klaus ani Miloš Zeman, se ještě ke své kandidatuře ještě zcela jasně nevyslovili.