O poselství pořadu NA HRANĚ

Nezřídka se ukazuje, že jistá nevýhoda mladých lidí, spočívající v tom, že sami přímo nezažili mnohé události, které stále zasahují do naší současnosti, je bohatě vyvážena jejich emociální střízlivostí právě v těchto starých národních traumatech. Což se pak projevuje i v jejich střízlivějším myšlení, kde se ona stará traumata ozývají jen ozvěnou toho, co slyšeli od svých rodičů nebo ještě častěji prarodičů.

A co zde může být typičtějšího, než problém česko-německý, který v našich starších generacích spíše stále graduje jakoby v nepřímé úměře k času, který nás od Hitlerovy éry vzdaluje a jakoby bez zřetele k tomu, že už po celý jeden průměrný dospělý věk velká většina Němců žije v demokracii, zatímco my máme za sebou půl století nacistické i komunistické totality a od války jen sotva dvě desetiletí jakés takés svobody a demokracie. To půl století totalit v celém českém národě vytvářelo živnou půdu živelného protiněmectví.

Nejdříve jako zdravého ducha odporu k násilníkovi, který nás okupoval a který se netajil úmyslem vymazat český národ z mapy Evropy, později už jako méně zdravý účinek masivní komunistické propagandy, která nám vytrvale líčila Německo jako revanšistický výhonek amerického imperialismu, proti němuž byly obráceny všechny naše zbrojní prostředky, na něž jsme zcela marně platili miliardami z našich daní. Poslední vydání pořadu Na hraně bylo tedy zasvěceno tomuto česko-německému problému.

Naprosto normální názory mladých lidí, kteří by sice poněkud váhali vstoupit s Němci do vztahu tak těsného, jako je manželství, ale se svými vrstevníky za hranicemi se svobodně stýkají a vyměňují si názory spíše na věci budoucí než minulé, se zde octli v ostrém protikladu česko-německého konfliktu ve starší generaci, reprezentované Miloslavem Bednářem, filozofem a členem Koordinační rady česko-německého diskusního fóra, kde rovněž zastupuje zahraniční komisi ODS. Dále spisovatelem a bývalým velvyslancem v Německu a dnes velvyslancem v Rakousku Jiřím Grušou, historikem Janem Křenem a panem Oldřichem Stránským, jehož nedávno Svaz bojovníků za svobodu zbavil předsednictví jenom proto, že napsal Berntu Posseltovi slušný dopis, jímž omluvil svou neúčast při otevření Sudetoněmeckého informačního centra v Praze.

Před zraky mladých lidí tak došlo k ostrému střetu, zejména mezi Miloslavem Bednářem a Jiřím Grušou, v jejichž životopisech jinak nacházíme četné společné prvky, svědčící o jejich aktivním odporu vůči komunismu. Šlo o interpretaci jistého výroku současného německého prezidenta Raua, zda-li byl či nebyl vůči Čechům nepřátelský. Jenže to nebylo tak důležité, jako právě ty historicky podmíněné vášně, které dnes zejména Miloslava Bednáře takřka při každém jeho veřejném vystoupení staví na roveň Janě Bobošíkové, moderátorce nedělní Sedmičky televize NOVA.

Člověk má pocit, že takovíto lidé mají přímo radost z toho, kdykoliv mohou proti Němcům, zejména proti těm sudetským, útočit z těch nejšovinističtějších pozic českého nacionalismu. Politici přítomní v Sedmičce v tom paní Bobošíkové částečně upřímně a částečně z populismu zdatně sekundují. Ale Jiří Gruša se Miloslavu Bednářovi v pořadu Na hraně vzepřel a jeho tvrdé, protiněmecké řeči poněkud neslavně nazval "kydy". Pak se ovšem stal centrem pozornosti nejstarší účastník panelu.

Více než 80-tiletý Oldřich Stránský, který přežil Osvětim a další nacistická zvěrstva. Samozřejmě, že přišla také řeč na jeho konflikt se Svazem bojovníků za svobodu a bylo chvályhodné, že se za něj v té věci plně postavil nejen Jiří Gruša, ale i historik Jan Křen. Rovněž velmi zajímavý byl postoj Oldřicha Stránského k problému odsunu. Když totiž jako osvobozený politický vězeň měl po válce kdesi v Orlických horách dohlížet, jak odsun probíhá, stál jednou náhle tváří v tvář pouze ženám a dětem, které netušily, kde jsou jejich muži a otcové, zda vůbec živí či mrtví.

A tu si Oldřich Stránský uvědomil, že vlastně i německý národ se stal obětí války, kterou vyvolal a také obětí svého fanatismu. Zejména to slovo fanatismus by mělo být mementem i pro některé naše současníky. Možná i pro nástupce pana Stránského ve funkci předsedy Svazu bojovníků za svobodu, Jiřího Zapletala, který aspoň podle zprávy v deníku Právo při vzpomínce na Národní třídě 17. listopadu mluvil rozhodně víc o sudetských Němcích než o komunistech, o něž přece tenkrát před 14 lety šlo, ale kteří asi panu Zapletalovi tolik v žaludku neleží.

Myslím, že historická posedlost Svazu bojovníků za svobodu sudetskými Němci, která otevřela svá stavidla zejména po odchodu rozumných předsedů Jakuba Čermína a Oldřicha Stránského, škodí naší integraci do Evropy a tím i našemu přednostnímu národnímu zájmu. Mladí lidé už to zřejmě chápou a proto by do těchto věcí měli mluvit co nejvíce.