O politické kultuře

Podle předsedy Obvodního soudu pro Prahu1 a čestného prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry je přitom "trestní oznámení až poslední možnost", politici mají řadu jiných prostředků, jak vzájemné spory řešit.

Pokusme se odpovědět na otázky, co tento stav způsobuje a pak o čem vypovídá. Zaprvé je tento stav způsoben perzonifikací politiky: nejde o spory dvou koncepcí, ale o osobní spory, protože ty jsou mediálně snáze zprostředkovatelné. Spor třeba pánů Julínka a Ratha je samozřejmě sdělnější, než vysvětlování komplikované zdravotní reformy již dnes těžko ufinacovatelného zdravotnictví.

Zadruhé mediální analytici upozorňují, že vyhrožování trestními oznámeními, které velice často slyšíme i v nedělních televizních debatách, má politikům zajistit titulky v novinách: trestní stíhání je nejvyšší výhružkou, ke které se může politik uchýlit, nechce-li vyhrožovat násilím, i když by to - soudě někdy podle gesta dikce - některý z nich docela rád udělal.

Zatřetí podání trestního oznámení je velmi výhodné, protože zákonodárce chrání imunita. Nehrozí jim stíhání pro křivé obvinění, trestní řízení je levnější než civilní, a navíc pohodlné: důkazy musí shánět policie a ne sám politik.

Začtvrté tento typ výhružky vychází nejvíce vstříc po veřejné poptávce po razantním profilu politika u vrstev s nižším vzděláním. Tato skupina však - protože patří vždy k nerozhodnutým voličům, kteří nejsou schopní postoje analyzovat - může volby ovlivnit zásadním způsobem.

Zapáté jde o výraz přesvědčení, že pravda není užitečná, ale naopak, že užitečnost je pravdivá, i když - jak sociologové dávno prokázali na historických příkladech -viz ale i nedávný americký zásah v Iraku a jeho zdůvodnění, že pragmatický vztah mezi pravdou a užitečností je zcela falešný. Věci jsou užitečné pouze jsou-li pravdivé, jinak se obrátí proti tomu, kdo faleš začne používat.

Zbývá nám hledat odpověď na otázku: O čem tento posun v politickém boji vypovídá? Odpověď není bohužel nijak povzbudivá, neboť jde evidentně o další symptom poklesu politické kultury v České republice.

Slovo cultura, psáno v latině s c, znamenalo pěstění, zušlechťování, a proto zprostředkování kultury bylo pokládáno za nejvznešenější poslání původně všech univerzit, které měly za úkol pěstovat vzdělání jak citové, tak rozumové podle starých helénských a hebrejských tradic. Helénská tradice kladla důraz na intelekt, hebrejská na opravdovost. Podobně královský či císařský dvůr dbal na vysokou kuturu a vládci, tedy politici, si byli vždy vědomi, že svým chováním musí jít příkladem ostatním, už jen proto, že byli vždy víc vidět. To platí v době mediální demokracie mohem víc než dříve.

V našem případě se dopouštějí politici hned několika poklesků najednou: Dávají občanům špatný příklad, řešení sporů soudní cestou by mělo následovat až po využití všech dalších možností, které spor nabízí pro smírné řešení. Znehodnucují kompromis jako nejúčinnější způsob domluvy na čemkoliv. A snižují laťku úrovně komunikace ve veřejném prostoru.

V našem případě je smutné hlavně to, že to činí i nejvyšší političtí představitelé České republiky. Nejvíc trestních oznámení podal předseda sociálních demokratů a bývalý premiér Jiří Paroubek, který podal žalobu na předsedu vlády Mirka Topolánka, šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubiceho a i na advokáta Zdeňka Altnera, kterému právě jeho strana dluží honorář za zastupování při soudním sporu o Lidový dům, jako kdyby astronomickou sumu, kterou mu ČSSD dluží, zavinil on a ne právě Paroubkova strana, která nezaplacením smluveného honoráře navýšení o penále způsobila.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .