O nižších hranicích

Novinkou to není. Sněmovna už takovou novelu zákona před rokem a půl odmítla, přičemž proti se tehdy stavěl jak dnešní předseda vlády, tak čerstvý ministr spravedlnosti Pavel Němec, který o problému začal před několika dny mluvit z politiků jako první a premiér přikyvoval. A víme také, že v řadě evropských států mohou být čtrnáctiletí delikventi postaveni před soud. V Německu se dokonce uvažuje o ještě hlubším kroku dolů, totiž o věkové hranici dvanácti let, což český ministr také zmínil. Konzervativní lidovci pak přicházejí s myšlenkou, že by vedle snížení věku měla být také zavedena trestní odpovědnost rodičů. Ex-ministryně spravedlnosti, dnes zákonodárkyně KDU-ČSL Vlasta Parkanová k tomu říká, že by se postih měl týkat rodičů posílajících děti krást A pokud by šlo o vraždu spáchanou dítětem, rodiče by měli jít místo něj do vězení.

První zmíněný příklad je jasný. Jestliže se doposud nedaří postihovat rodiče, kteří cynicky zneužívají zákonem chráněné mladistvé k loupežím, je někde chyba, která by se měla vyřešit, ale asi i bez zákonné úpravy. Ovšem druhý případ je téměř nemyslitelný. Umíme si přece představit, že vraždu spáchá dítě nenápadné, své špatné schopnosti doposud zcela ukrývající. Pak by vězení pro rodiče bylo přece naprosto absurdní.

Sociologové a psychologové pátrají, jak je možné, že mezi námi žijí vraždící děti, kde se to v nich bere. Někdo za tím vidí agresivitu v médiích a nejraději by reguloval program především soukromých televizí. A experti už dlouho upozorňují, že do jisté míry vlastně jakousi naivní agresivitu dětí budí některé počítačové hry. Stávají se totiž případy, při kterých si dítě myslelo, že když stále dokonaleji animovaná zastřelená či brutálně rozsekaná postavička na obrazovce obživne a znovu bojuje, bude tomu tak i s kamarádem, na kterého vystřelí pistolí, jež třeba sebralo ze zásuvky neopatrných rodičů. To všechno může samozřejmě v jednotlivých případech hrát roli. Ale omezit možnosti setkat se s agresivitou budou jen těžko fungovat. Už proto, jak obtížné je definovat co ještě nebezpečenou agresivitou ve filmech a počítačových hrách není a co už ano.

A na tom nic nezmění výsledky už před lety prováděných průzkumů, podle kterých se zvedla zločinnost nejen nezletilých, ale prostě obecně mladých v zemích, do nichž vstoupily privátní televize. A samozřejmě, víme velmi dobře, že zobrazování násilností ve filmech nabralo v posledních desetiletích nevídaných obrátek, stačí se jen podívat na snímky z padesátých či šedesátých let.

Snížení trestní odpovědnosti asi nebude mít absolutní preventivní účinek. Tak by tomu mohlo být v případech, jakým bylo brutální ubodání důchodkyně partou dětí chovající se vysloveně zločinecky, neboť se chtěli zbavit svědkyně loupežného přepadení. Ostatně jak známo, v této kauze také figuroval - zpovzdálí - i dospělý a spekulace o mladistvé beztrestnosti tu asi hrály roli. Ale chlapec, který připravil na Nový rok o život spolužačku, nejspíš takhle nepřemýšlel a nižší věk trestní odpovědnosti by tragické události tudíž nezabránil. Nicméně je v zásadě myšlenka snížení věku relevantním námětem k úvahám a mohlo by se například zavést prozatím, na nějakou zkušební dobu. Ale i tehdy bude třeba mít na paměti totéž, čím vždy argumentují odpůrci trestu smrti a co nikdy nelze stoprocentně vyloučit.

Jestliže se totiž do vězení dostane nějaký čtrnáctiletý justičním omylem, bude to příšerné.

Jakoby z jiného soudku pak působí další Němcův návrh, že pokud se sníží věková hranice "trestatelnosti", pak i měla být i nižší hranice pro sexuální život. Na první pohled to snad vypadá logicky, ale souvislost tu přitom není. Pokud jde o sex, je celý problém ovšem také komplikovaný. Z dějin i z literatury - připomeňme jen například Romea a Julii - víme, že mnohé dívky jsou už ve třinácti čtrnácti letech zcela dospělé a u řady přírodních národů běžně zakládají rodiny v ještě nižším věku. My ovšem žijeme ve společnosti, pro kterou je v této oblasti číslice patnáct prostě jednou ze zakořeněných tradic.

Je otázkou, zda pravidla morálky řekněme osmnáctého století má ještě dnes nějaké opodstatnění. Stále se vracející diskuse na toto téma sama o sobě něco znamená. Jako rodičové bychom si přáli, aby vše zůstalo při starém, ale pokud si vzpomeneme na některé příklady ze svého okolí když nám bylo čtrnáct, vidíme, že příroda s literou zákona příliš nepočítá. Skoro každý z nás znal někoho, kdo začal žít sexuálně dřív než je to povoleno, a jen proto, že se tak dělo zcela tajně, nic se nestalo.

Něco zcela jiného je pak pornografický a vůbec sexuální průmysl, pro který jsou příslovečné "lolitky" stejně příslovečnou zlatou žílou. Jestliže však tady hraje roli právě ono překračování zákazů, pak o rok snížená legalizace sexu logicky povede k vyhledávání dívek ještě mladších. Ale boj proti tomuto druhu obchodu by se měl vést na celém světě podstatně frontálnějším způsobem. Což je v dané chvíli úplně jiný problém.