O koních

17. říjen 2005

Co do počtu dopravních nehod máme za sebou jeden z nejhorších víkendů. Zemřelo už nejméně čtrnáct lidí. Jedna z televizních reportáží pak byla věnována nehodě, při které byli lidé zraněni a zahynul kůň. Osudným se mu stalo, že byl donucen táhnout po silnici neosvětlený kočár.

Aby se kůň dostal do zpravodajské relace, nebo aby se o něj zajímaly agentury, musí se jeho osud protnout se světem lidí. Nemusí se nutně jednat o tragédii, například pětiletá klisna Lucky Rain se včera v chuchelském Petrlíkově memoriálu dočkala pozornosti médií, když porazila favorizovanou Play Station. Proč kůň s pěkným jménem "Šťastný déšť" zvítězil, vysvětlila trenérka. Tahle klisna prý nemá ráda teplé počasí. S příchodem chladnějších podmínek vždycky jakoby výkonnostně poskočí.

Jinou pozitivní zprávu jsme se včera dozvěděli u příležitosti 105. výročí objevení koně Przewalského. Ze zoologických zahrad se vrací do přírody, kde byl před půl stoletím člověkem vyhuben. Na pomezí Mongolska a Číny dnes opět volně žije na 250 těchto koní, a ve stádech se i pravidelně rodí hříbata. Povšimněme si ale, že tato koňská idyla je vlastně dobrou zprávou, kterou o sobě zaznamenali lidé. Potomky divokých koní z asijských stepí jsme nevyhnali na závodní dráhu, ani s kočárem na silnici. Dali jsme jim svobodu. Skeptik by řekl, že jsme jich dochovali víc, než kolik činila poptávka zoologických zahrad, jenomže ekonomičtějším řešením než transport do stepi by byl nepochybně koňský salám.

K čemu je člověku těch 250 koní v asijské stepi? Nejspíše je tam vypustil kvůli svému svědomí. Tomu nepomohou koně na závodišti, před kočárem, nemluvě ani o koních pod kapotou.

autor: iho
Spustit audio