Nový německý prezident navštívil Polsko a Francii

Nový německý prezident Horst Köhler vyrazil na své první cesty. Nejprve odjel do Polska a až potom do Francie. Využil své výjezdy hlavně k tomu, aby měnil svou pověst studeného bankéře. Samozřejmě, že Polsko si vybral jako první zemi, kterou navštíví, úmyslně. Takovýto krok v politice má velkou symbolickou hodnotu a je poselstvím. Prezident Köhler chtěl svou první cestou napomoci odbourat nedůvěru, která vůči Západu v Polsku, jako nejdůležitější zemi v nově rozšířené Evropě, stále panuje. Domů zase tímto gestem chtěl vzkázat, že k němu nepatří žádné klišé a je možné od něj čekat nejrůznější překvapení.

V západní společnosti, která je silně ritualizovaná, tato symbolika hodně znamená, zvlášť, když chce prezident měnit svou image: původně byl Köhler státním sekretářem na ministerstvu financí, tedy hlavním výkonným úředníkem a později šéfem Mezinárodního měnového fondu. Proto potřeboval, aby se ukázal v jiném světle: nejen jako muž čísel a přesných předpisů. To předvedl v Polsku, v Gdaňsku, kde položil věnec k pomníku odbojářů proti německým okupantům, a přitom mu vyhrkly upřímné slzy.

Horst Köhler má jednu výhodu, ač byl ve svých jednašedesáti letech evidentně nervózní, neboť poprvé v životě se všichni dívali hlavně na něho, ta výhoda spočívá v tom, že se na území současného Polska narodil: v jeho životopise se jasně zrcadlí, jak tyto dva národy v historii spolu soupeřily a jak jsou jejich osudy propojené.

Nyní si ale musel německý prezident položit těžké otázky: Mělo by být Polsko odškodněno za obsazení v době nacismu? Anebo, co si má myslet o zřízení Centra pro vyhnance v Berlíně, které mnozí považují za velkou troufalost a aroganci? Odpověď dal Horst Köhler prezidentu Kwasniewskému při obědě, kde citoval svého předchůdce sociálně-demokratického prezidenta Johannese Raua: "Dnes už neexistuje žádný prostor pro odškodnění, pro vzájemné obviňování a vypočítávání zločinů a ztrát." Tímto citátem zároveň dal symbolicky najevo, že jeho postoje v zahraničně-politických otázkách jsou stejné, jako jeho předchůdce, a to zřejmě platí i směrem k nám.

Jinými slovy, že německá zahraniční politika je a bude vždy konzistentní. Chce se evidentně držet tradičních pravidel německo-polských vztahů, jak se po roce 1989 vyvinuly a které považuje za dobré. Proto znovu učinil totéž co jeho předchůdce. Přiznal německou vinu, chválil usmíření a zvedl sklenici při přípitku se slovy: "Na plodnou spolupráci obou zemí v mírové a sjednocené Evropě!"

Na tiskové konferenci se pak cítil mnohem bezpečněji než při oficialitách a než na procházce starou Varšavou, kde - byl-li oslovován lidmi, kteří od něj chtěli autogram - nevěděl, co má říkat, a proto raději mlčel. Na konferenci se ujal mikrofonu a suverénně mluvil. Řekl: Polsko je v celém světě považováno za úspěšnou zemi. A proto by mělo být optimističtější. Později ještě dodal: Polsko by si mělo víc věřit.

Z těchto projevů je vidět, usuzují novináři, že Horst Köhler je doopravdy ekonom, protože si moc dobře uvědomuje, že každý úspěch musí nutně předcházet vůle k úspěchu, a tu se rozhodl šířit po celé Evropě, aby nastartoval konjunkturu.

Z Polska odletěl německý prezident rovnou do Paříže, kam dříve tradičně jezdili němečtí prezidenti nejdříve. Na této cestě zdůraznil jiný problém: potřebu, aby se Evropa dokázala rychleji smířit se Spojenými státy. Reakci francouzského prezidenta Chiraca nebyla radostná. Rozhovor dokonce skončil o 10 minut dříve, než bylo naplánováno, což v diplomatické řeči znamená, že nebyl úplně nejsrdečnější.

Analytici při hodnocení prvních dnů nového prezidenta docházejí k jednoznačným závěrům: Sebevědomí Horstu Köhlerovi nechybí a je zřejmé, že se pokusí při výkonu své funkce jít až na samé hranice možností, které mu ústava dává. Celý svět by se měl připravit na nekonvenční výkon prezidentské funkce v Německu. Doposud šlo spíše o kladeče věnců či morální autority. Tentokrát se zdá, že nový prezident promění úřad v politickou instituci.

Spustit audio