Nový ministr spravedlnosti

Mediální portrét nového ministra je tedy zatím příznivý. I portrét jednoho z jeho předchůdců, Otakara Motejla, byl zprvu takový. Novinářská přízeň ustala, když tento muž coby ministr neprosadil své pojetí reformy justice. Měli to za zlé především jemu, prý nepřesvědčil poslance. Byla to pravda, ale jaksi se přitom zapomnělo, že důležitým faktorem (podle mého názoru dokonce důležitějším) byla nedostatečná koncentrace osvícenosti ve sboru našich zákonodárců. Protože se v tomto ohledu nic nezměnilo, může pana ministra Čermáka potkat podobná smůla.

Nejen u nás je zvykem trestat za nezdar resortu příslušného ministra. Pravděpodobně jde o zbytkový rituál z prehistorických dob, kdy po přírodní katastrofě, na niž nebyl kmen připraven, popravili šamana nebo náčelníka. Někde si zavedli humánnější způsob, že totiž symboly kmenových nepravostí navěsili na obětního kozla, kterého pak vyhnali do pouště. - Rituály mají terapeutickou funkci, proto není zdrávo je bezhlavě rušit. Protože jsme ale coby lidstvo učinili mezitím jisté pokroky v poznání, bylo by na místě vážit, za co takový ministr může a za co nemůže.

Příklad: i když si nedělám iluze o genialitě dosavadních ministrů školství, smíme od nich žádat, aby se nepouštěli do akcí typu "internet do škol", ale nemůžeme očekávat, že vymyslí nápravu svého resortu tam, kde se školství stává záchytkou masového jevu, jakým se selhávání rodinné výchovy. - Obávám se, že obdobně není v moci policejního prezidenta učinit přítrž masivní korupci v řadách policie nebo příliš rozšířené řidičské nekázni. Podobné negativní jevy jsou totiž produktem situace nejen uvnitř daného resortu.

Pana ministra Čermáka zajisté čeká utkání s neduhy a nešvary justice. Než to ale bude žurnalistika kvitovat potleskem nebo pískotem, měla by dát podnět a prostor úvaze o tom, co to je justice a jak si stojí nejen v postkomunistické, ale v postmoderní společnosti vůbec. - Odsoudí-li soud v USA výrobce cigaret k vysokému odškodnění žalobce, který si kouřením přivodil závažné onemocnění, nebo žaluje-li ve Francii handicapovaný jedinec své rodiče za to, že ho s tím jeho postižením nechali narodit, a soud žalobu nezamítne, svědčí to o závažné poruše samotné právní racionality. A to je kulturně-civilizační malér. Připočteme-li k tomu systematickou devastaci právního myšlení totalitním režimem, pak se nám ten malér zmnohonásobí.

Chudák ministr se může snažit o zmírnění nepoměru mezi královskými platy soudců a pár tisícovkami, které si měsíčně vydělá soudní zapisovatelka. Ale sám nemůže změnit ducha doby. Tím hůř pro něho, když téměř celá mediální scéna ducha doby dnes a denně reprodukuje. Jak chcete nalézat právo, slýcháme-li dnes a denně, že vše je relativní, subjektivní, že není objektivní pravdy, neboť je tu mnohost pravd? Jak chcete rozsuzovat mezi pravdou pachatele a pravdou oběti?

Inu, nebude to mít pan ministr snadné. Myslím, že by se mu neměly házet klacky pod nohy navíc.