Nový ministr obrany

Podle Kühnla není řízení obrany jen záležitostí samotného ministerstva, ale také Bezpečnostní rady státu a, jak jinak, i vrchního velitele ozbrojených sil, prezidenta Václava Klause.

"Nepřicházím dělat revoluci, ale svou práci", prohlásil nový ministr při nástupu do funkce. Tu práci vidí především v pokračující transformaci armády v pružnou, mobilní a profesionální sílu.

Armáda bude od příštího roku výlučně profesionální záležitostí. Má od státu slíbena dvě procenta hrubého domácího produktu. To jsou - pokud se zase jednou něco nezmění, například při projednávání rozpočtu - jistoty, se kterými nový ministr může zatím počítat při plánování své manažerské činnosti. Inu, o přeměnu armády se už snažila řada jeho předchůdců, a i když nějaké výsledky tu jsou, stále to není to pravé - a hlavně dokončené. Ex-ministr obrany Miroslav Kostelka v rozhovoru pro internetový server natoaktual.cz uvedl, že armáda je v dobrém stavu, na straně druhé však dodal, jak ho mrzí, že odchází od rozdělané práce.

Nechme stranou, že se kdekdo diví, proč vlastně celá vláda Vladimíra Špidly musela z nějakých zatím rozumně nevysvětlených důvodů odejít od rozdělané práce. Kdyby takhle odcházeli od rozdělané práce příslušníci jiných profesí, než profesionální politici, žili bychom v rozkotaném holubníku. Takto žijeme jen v republice rozpolcené na politiky, a na ty, co něco dělají.

Ministerstvo obrany dostává do svého vedení již devátého ministra v průběhu posledních jedenácti let. Na jednoho ministra tak vychází zhruba jeden a půl roku ve funkci. S každým ministrem, ať si říká, co chce, přichází na ministerstvo trošku jiná představa o jeho fungování, trošku jiná představa o směřování té pověstné transformace, trošku jiná představa o jednotlivých činnostech armády, trošku jiná představa o světě.

Když se všechny tyhle trošky sečtou a vynásobí počtem přicházejících a odcházejících ministrů, vychází na konci rovnice jediné - jedna velká nejistota. Vždyť armáda musela projít v posledních letech tolika různými verzemi své proměny v moderní, malou, dobře vyzbrojenou a dobře vycvičenou sílu, že už jen to samotné přizpůsobování se neustálým změnám v koncepci transformace muselo stát hodně sil.

Pak může veřejnost každý vysoký představitel armády přesvědčovat, jak skvěle to v ozbrojených složkách funguje, uvěřit se tomu však dá ztuha.

Neboť i vojáci a civilní zaměstnanci resortu obrany jsou také jenom lidé, a když ji každého půl roku hrozí vlastně nová nejistota, jestli s novým ministrem nepřijdou právě oni o svá zaměstnání, není se co divit, že bývalý ministr Kostelka svému nástupci radí, aby se soustředil především na pečlivou práci s lidmi. Čili spíše ministerstvo mezilidských vztahů, než obrany, co říkáte? Ne, nedělám si legraci. Jestli armáda s něčím musí doopravdy zápolit, pak je to boj o místo ve společnosti. Dosahovat na nějaké prestižní postavení pak může pomocí povodní, a neustále opakovaných pochval za službu v zahraničních misích. Na tomhle místě je nutné připomenout slova odcházejícího ministra Kostelky, který podobný přístup odmítá tvrzením, že armáda je stejně dobrá jak venku, tak doma, neb nikdo z vojáků neví, kde se za půl roku octne. Pokouším se tomu uvěřit.

Čísla jsou zhruba taková, že z Iráku se česká armáda stáhla. Počítá se s tím, že Poslanecká sněmovna bude na podzim hlasovat o tom, zda v Iráku bude působit desetičlenný vojenský chirurgický tým na britské vojenské nemocnici nedaleko Basry, a zda Češi vyškolí sto iráckých vojáků na českém území.

V Afghánistánu má působit do 90-ti českých vojáků na dvou místech. Na Balkáně má být česká přítomnost v jednotkách KFOR posílena na 600 lidí. Do vznikajících sil Evropské unie EUFOR, které vystřídají v Bosně a Hercegovině vojáky Severoatlantické aliance z mise SFOR, se čeští vojáci zapojí jednotkou v počtu 50 lidí, dvěma vrtulníky Mi-17 s osádkami - do 25 lidí - a šesti příslušníky vyslanými do štábu velitelství EUFOR.

Do sil rychlé reakce NATO Češi příští rok budou moci zapojit až 35 lidí ve druhé polovině roku 2005 - četu radiační, chemického a biologického průzkumu a vojáky pro společné operační středisko letectva.

Ať sčítám, jak sčítám, je to necelá tisícovka lidí. Vysoce specializovaných vojenských profesí. Jestli je takhle dobrá celá neustále, a neustále podle nových nápadů se proměňující armáda, pak lze novému ministru Kühnlovi popřát pěkné zážitky při činnosti, kterou opisuje jako práci na tom, aby armáda nebyla odtržena od společnosti. Armádní plesy, že by? Popojíždění dětí na nezmodernizovaných tancích? Více peněz zmizelé fotbalové Dukle Praha? Nechme se (doufám, že příjemně) překvapit.