Nový lék? Desítka let, desítky miliard korun

Postup, kdy vědec zkoumá látky a zpravidla zahraniční firma pak platí další testy na zvířatech a lidech, je tak v praxi nejčastější metodou, jak získat nový lék. Jestli se z nadějné látky nakonec stane i lék, tak závisí hlavně na vůli farmaceutických koncernů. Podobnou zkušenost má i uznávaný badatelský tým zesnulého profesora Antonína Holého z Ústavu organické chemie a biochemie.

Velké firmy například z Číny nebo jihovýchodní Asie teď chtějí čeští vědci zapojit do výzkumu a testování účinných látek proti malárii. Na nemoc – hlavně v tropické a subsaharské Africe – každý rok umírá více než milion lidí. Nebezpečný parazit Plazmodium, kterého přenáší samička komára Anopheles, zaměstnává české badatele už několik let.

Vědci otestovali stovky látek a jejich účinnost by chtěli ještě letos vyzkoušet na myších. Z celkem asi 150 druhů plazmódií čtyři typy napadají člověka. Badatelský tým hledá u zákeřného parazita slabiny, aby neochromil člověka, vysvětluje vědkyně Dana Hocková.

„Známe genom plazmódií, takže můžeme už přímo cílit na jeho některé metabolické dráhy. Hledá se vlastně nějaké místo toho metabolismu, kde je ten parazit hodně jiný než lidský metabolismus,“ říká vědkyně. Chemici se snaží parazitům překazit proces, při kterém se rychle množí v lidském těle.

Zatím jde o hledání účinných látek. K vývoji léčivých antimalarik to ale může trvat dalších deset let. Přitom antimalarika, která se v současné době používají, postupně ztrácejí sílu. Parazit se lékům přizpůsobuje. Úspěch ale bude záležet na financích.

K úspěšnějšímu výzkumu a vývoji nových léků by mohlo v Česku pomoci například Centrum pro vývoj originálních léčiv, které založilo několik vědeckých pracovišť, univerzity a soukromé firmy. Stát jej podpořil více než dvěma sty miliony korun. Vědecký tým má podle Martina Fuska z Ústavu organické chemie a biochemie jasnou vizi: „Máme lidi, kteří jsou schopni syntetizovat látky, testovat je a pak dál vyvíjet. A myslíme si, že je škoda tenhle obor nerozvíjet dál.“

Centrum chce vydělávat na patentech a licenčních smlouvách. Tedy prodávat práva na chemikálie, ze kterých pak zahraniční farmaceutické firmy vyrobí léčiva. Vědci doufají, že pro svůj výzkum získají i bohatého tuzemského investora, který by vývoj léků zaplatil.

Jenže tuzemské firmy se zatím do vývoje nových léků nehrnou, protože testování na zvířatech a později i na lidech je velmi časově náročné. Z desítek tisíc nových sloučenin, které vědci objeví, se pouze 250 dostane do předklinického testování. Do klinického hodnocení pak postoupí jen několik z nich. Pouze jeden z pěti léků je následně schválen registrační agenturou a dostane se k pacientům. Vývoj je tak velmi drahý a mnohdy přijde na desítky miliard korun.

Podle Rút Bízkové, šéfky Technologické agentury, která podporuje aplikovaný výzkum, by se měl na financování nových léčiv podílet zčásti také stát.

I kdyby se vědcům v budoucnu nedařilo získat silného českého investora, i tak stát na vývoji nových léčiv neprodělá. Například Centrum pro vývoj originálních léčiv zaplatí z prodeje licencí do zahraničí Česku daně. Nejčastěji se v tuzemských laboratořích vyvíjejí účinné látky proti rakovinnému bujení, vzácným onemocněním, proti dýchacím obtížím, duševním poruchám a kardiovaskulárním chorobám.

O úskalích výzkumu a vývoje nových léků mluví také Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. Stát se podle něj zapojuje, mimo jiné tím, že investuje do základního výzkumu, a jeho kapacity se tak rozšiřují. Problém je podle něj v tom, že už základní výzkum by měl fungovat s ohledem na budoucí využití. A to se ne vždy děje.