Nový Bush

12. leden 2007

Nová strategie prezidenta Bushe v Iráku je překvapením. Nikoli ovšem proto, že by byla nová. Překvapivě je stará. Nápad poslat do Iráku další vojáky, když roste pochybnost o úspěšnosti těch, kteří tam už jsou, nesdílí sedmdesát procent Američanů. S prezidentem nesouhlasí demokratická většina v kongresu, přibývá ovšem i nervózních republikánů. Proč se tedy Bush nově rozhodl řešit irácký problém postaru? Nejspíše proto, že situace v Iráku už žádné dobré řešení nemá. Zůstávat a přihlížet vražednému vyřizování účtů znesvářených Iráčanů ztrácí smysl, a odejít nelze.

Prekérní situaci odpovídají i mezinárodní reakce. Staronového Bushe svět ani moc nechválí, ani příliš nekritizuje. Spojenci se snaží držet stranou, a čekají, co bude. Bush je přitom v dvojí pasti. Nemůže si dovolit prohrát a současně neumí prohrávat. Obojí je neštěstím, jestliže nelze vyhrát. Jak se Bush do této situace dostal, není žádným tajemstvím či záhadou. Byl natolik přesvědčen o své pravdě, že o ní odmítl diskutovat a právem silnějšího prosadil svou. Rezignoval na diplomacii a svěřil vývoz svobody a demokracie bombardérům a námořní pěchotě.

Poté, co Bush hrdě oznámil vojenské vítězství nad režimem Saddáma Husajna, ovšem následovala řada strategických chyb, mediálních skandálů a nakonec vyšlo najevo, že plán, jak vybudovat demokratický Irák, trpí značnou naivitou. V praxi se ukázalo, že americké hodnoty nejsou univerzální, a Iráčané si je neosvojí. Jediné, co je jasné, je to, že George Bush nevstoupí do historie jako osvoboditel, ale v nejlepším případě jako popleta a politický diletant.

autor: iho
Spustit audio