Nový britský rozpočet zahájil předvolební boj

Vžitá politická tradice v Británii velí, aby se politická opozice snažila apelovat na voliče příslibem štědrého zvyšování veřejných výdajů, které slibuje zajistit energickým potlačením plýtvání, a také snižováním administrativních sil. Zkušený Brown však ve středu uštědřil konzervativcům pořádnou lekci z politické strategie, když jim jedním mistrovským tahem celou tuto předvolební strategii zcizil. Bod pro kancléře.

V rozpočtu na fiskální rok 2004/05, tedy pro dobu, kdy se těsně přiblíží pravděpodobnost vypsání nových voleb, totiž oznámil nejen zrušení 54 tisíc úřednických míst, ale i rázné dupnutí na brzdu zvyšování veřejných výdajů, které se ocitly v hlubokém deficitu. Spořivý Brown, který v prvních letech ovládal státní pokladnu železnou rukou a dovedl rozpočet k vysokým přebytkům, v posledních letech pumpoval peníze do veřejných služeb, zejména do školství a zdravotnictví. Nyní však finance došly a Brown zvýšil odhad deficitu končícího roku na 37,5 miliardy. Číslo je to sice nepříjemné, ale opozice bude jen stěží argumentovat, že labouristé peníze do veřejného sektoru nedokázali sehnat a nalít. Druhý bod pro kancléře.

Ministr financí sice nepřestává tvrdit, že daňové příjmy doženou ekonomický růst, to se však pořád neděje a ekonomičtí analytikové o tom pochybují i do budoucna. Brown však i v tomto případě prokázal pevné nervy a zvyšování daní nějakých 14 měsíců před parlamentními volbami nenaordinoval, s výjimkou jedné pence za pintu piva, čtyř pencí za láhev vína a osmi pencí za krabičku cigaret. I když daňová výtěžnost v mnoha sférách pokulhává, Brown umí číst znamení doby a proti svému hlubokému ekonomickému instinktu nařídil - ve světle madridských útoků a Aznarova pádu - zvýšení výdajů na obranu a bezpečnost. Třetí bod pro kancléře.

Nijak mu přitom nevadí, že Británie v minulém roce porušila tříprocentní hranici Paktu stability a růstu Evropské unie. Londýn se těmto pravidlům striktně podřizovat nemusí, protože mu na rozdíl od zemí eurozóny nehrozí vysoká pokuta, nýbrž pouhé slovní pokárání. V euroskeptické Británii se ostatně kritika z Bruselu považuje spíše za vyznamenání než neúspěch. Hlavní zprávou rozpočtu však je, že Gordon Brown hodlá pokračovat v úsporném tempu zvyšování veřejných výdajů až do roku 2009. To není žádné od pasu vystřelené číslo, nýbrž datum, kdy by mělo končit předpokládané třetí labouristické volební období. Zatím jde sice o hudbu budoucnosti, ale Britové si už dnes v tomto horizontu umí představit na Downing Street číslo deset jak Tonyho Blaira, tak Gordona Browna.

Ten boduje u voličů mimo jiné i tím, že do laikovi nesrozumitelné řeči rozpočtových čísel nepokrytě zabudoval své politické ambice. Zatímco Blairova svatozář slábne a premiér se zřejmě do konce politické kariéry nezbaví stínu, jenž na něm ulpěl díky irácké válce, Brown stále více dokazuje, že myslí koncepčně, plánuje dlouhodobě, a umí si počkat. Otázka, zda Blair byl či nebyl ohledně Iráku v právu díky tomu pomalu ustupuje do pozadí a nahrazuje ji daleko jednodušší problém - jak dlouho má nynější vyčerpaný předseda vlády ještě pokračovat. Konzervativní opozice to vyjadřuje ještě lapidárněji - liberální labouristické voliče varuje, že pokud ještě jednou zvednou ruku pro Blaira, docela jistě se dočkají Browna.