Nové problémy nevyřeší staré recepty

2. únor 2009

Nic si zdejší levice, a to jak sociální demokracie tak KSČM, nepřeje méně než se právě teď dostat k moci.Ukázalo by se totiž, že tváří v tvář současné globální hospodářské krizi nemá jiné nástroje než ty, po kterých sahají všechny vlády, ať jsou jakéhokoli ražení: totiž regulační opatření a státní finanční injekce donedávna nepředstavitelných rozměrů. To nepřekvapuje: současná krize je mnohem radikálnější než všechno, co jsme doposud zažili v tzv. "normálních" ekonomických cyklech.

Jak tenhle odbrzděný vlak zastavit, neví prakticky nikdo. Spolehnout se dá jen na to, že jednou odezní i tahle krize. A že pak bude nejspíš všechno jinak, než si teď dokážeme představit.

Což neznamená, že dnešní doba nenahrává nostalgii po "starých časech", kdy - jak to s oblibou dodnes zdůrazňují členové KSČM- "byla práce pro všechny, a zdravotnictví bylo zadarmo". Dodejme, že práce byla sice údajně pro všechny, ale jenom proto, že ji minulý režim degradoval na vynucenou povinnost, která často postrádala veškerý smysl. Její plody byly nezřídka kontraproduktivní, protože se při ní jen spotřebovával materiál a zatěžovalo životní prostředí, aniž by o výsledky někdo stál. Zdravotnictví bylo asi stejně tak "zadarmo" jako to dneska v krajských nemocnicích demonstruje sociální demokracie. S tím rozdílem, že výdaje na něj platil každý v daních, jen se to extra nevykazovalo v kolonce zdravotního pojištění.

A dneska? Je až komické sledovat, jak komunističtí poslanci bruslí kolem receptů na krizi a v podstatě jen zdůrazňují, že oni to přece všechno už věděli dávno. Co žádají, zavání pořádky, které jejich předchůdci už jednou po desetiletí neúspěšně zkoušeli na lidech: "přímý vstup do vlastnictví rozhodujících podniků"- tedy jejich zestátnění- "zohlednění ekonomických potřeb pracujících" - tedy zajištění pracovních míst bez ohledu na odbyt výrobků- a "ochrana vnitřního trhu", tedy izolacionismus, který si dneska na světě dovoluje tak akorát Kuba nebo severní Korea.

Dodejme, že na příkladu zadlužených bank, které nepřiměly ani horentní finanční injekce vlád k tomu, aby začaly zajišťovat koloběh peněz v ekonomice, se ukázalo, že to bez vstupu státu do některých bankovních institucí evidentně nepůjde. Vlády uvažují o vybudování tzv. "bad banks", čili bank, do kterých by kanalizovaly bankovní hříchy v naději, že tyto finanční instituce pak zase ožijí a budou plnit svou funkci. Ovšem s tím, že dokud v "bad banks" nějaké špatné úvěry budou, podílejí se vlády i na výnosech jejich očištěných mateřských lodí. Aby se nestalo, že profit bank je zprivatizován, zatímco jejich ztráta bude "zkolektivizována".

Čeští politici zatím tvrdí, že tady nic takového nehrozí. V útrobách zdejších bank se prý žádné shnilé ovoce neskrývá. Proč potom ale neposkytují podnikům- obdobně jako jejich zahraniční matky- ani provozní úvěry, anebo je neúměrně zdražují, je věru otázka. V každém případě se nějaké formě úvěrového zajištění pro podniky nevyhne nakonec ani česká vláda. Záchranné balíky státních peněz půjdou- podobně jako v zahraničí- kromě toho do vytváření pracovních příležitostí. Ideálně ovšem takových, které budou mít smysl i do budoucna. V Evropě to například znamená veškeré investice do odvětví, vyvíjejících úsporné technologie, které sníží zdejší závislost na dovozu energetických zdrojů a zlepší životní prostředí. Nebo investice do komunikačních systémů, hodných jednadvacátého století. A v neposlední řadě do vědy a výzkumu.

Jinak řečeno, v každé krizi se skrývá šance. U nás je ovšem nutno mít na paměti, že ji větří i komunisté. Jejich staré recepty ale dnešní problémy nevyřeší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio