Mladí Číňané kvůli cenzuře neznají internetové služby, které jsou pro lidi na Západě naprostou samozřejmostí. Vůbec jim ale nechybějí, ukazuje reportáž amerického deníku New York Times.
Osmnáctiletý Wej Ti-lung žije v jihočínském městě Liou-čou a má rád košíkovou, hip-hop a hollywoodské filmy o superhrdinech. Plánuje, že za dva roky půjde studovat chemii na některou z kanadských univerzit.
Wej je typický čínský teenager i ve vztahu k západním internetovým službám. O Googlu nebo Twitteru nikdy neslyšel. O existenci Facebooku ale něco tuší. „To je něco jako Baidu?“ ptá se s odkazem na největší čínský vyhledávač.
Umělci z celého světa vzdávají hold demonstrantovi, který se před 29 lety na náměstí Nebeského klidu v Pekingu na znamení vzdoru postavil sám před kolonu tanků. Obrázky neznámého muže se na Západě proslavily, Čína ale jakékoliv zmínky o krvavém potlačení protestů v roce 1989 přísně cenzuruje.
Celá generace mladých Číňanů dospívá s internetem, který je úplně jiný než ve zbytku světa. V posledním desetiletí Peking zablokoval Google, Facebook, Twitter a Instagram i tisíce jiných zahraničních stránek, včetně listu New York Times nebo čínské mutace Wikipedie. Nahradily je specializované čínské weby, které ale vláda důsledně cenzuruje.
Má to své následky. Hodně mladých Číňanů tak netuší, co to Google, Twitter nebo Facebook vůbec je, což je vzdaluje od zbytku světa. Navíc si zvykli na domácí aplikace a on-line služby a zdá se, že cenzura je příliš neznepokojuje.
To podle newyorských Timesů umožňuje budovat alternativní systém hodnot, který soupeří se západní liberální demokracií. Navíc má potenciál se šířit – Čína už teď svůj model cenzurovaného internetu vyváží do zemí jako Vietnam, Tanzanie nebo Etiopie.
Na Západě přitom lidé očekávali, že rozšiřování světové informační dálnice povede k něčemu úplně jinému. V roce 2000 americký prezident Bill Clinton prohlásil, že internet z Číny učiní otevřenější společnost, která se bude podobat Spojeným státům. „V novém století se bude svoboda šířit pomocí mobilu a modemu,“ řekl tehdy Clinton.
Veřejná debata se stále častěji odehrává na sociálních sítích. Demokratické hodnoty jsou na těchto platformách ale často znevažovány a do popředí vystupuje nenávist, myslí si spisovatelka chorvatského původu žijící v Německu Jagoda Marinićová.
Naděje na získání kousku obrovského čínského trhu však pro americké a další západní internetové obry čím dál tím více bledne. Komunistická strana Číny jasně ukázala, že pod vedením Si Ťin-pchinga bude ideologickou kontrolu nad obyvatelstvem utužovat. Jen v prvním pololetí tohoto roku čínský regulátor zavřel nebo zrušil licenci třem tisícům internetových stránek.
Ale američtí giganti to zkoušejí dál. Google – pro případ, že by to Peking dovolil – vyvíjí cenzurovaný vyhledávač pro čínské uživatele mobilních telefonů. Facebook zase minulý měsíc získal povolení otevřít pobočku ve východní provincii Če-ťiang, ale čínská vláda své rozhodnutí zase rychle změnila.
Ale dokonce i když se západní aplikace a stránky do někdejší Říše středu dostanou, mladí lidé o ně často nejeví zájem.
Dva ekonomové z americké Stanfordovy univerzity letos po rok a půl trvající studii došli k závěru, že čínští vysokoškoláci nemají zájem o přístup k necenzurovaným politicky citlivým informacím.
V Číně vznikne nová zpravodajská skupina. Jejím úkolem bude zajistit, aby byl čínský hlas slyšet hlasitě a jasně po celém světě. Zpravodajský gigant s názvem Hlas Číny vznikne sloučením tří zpravodajských platforem: čínské státní televize a dvou rovněž státních rozhlasových institucí, Čínského národního a Čínského mezinárodního rozhlasu.
V rámci svého experimentu akademici zdarma poskytli 1 800 studentů dvou pekingských univerzit nástroje na obejití státní cenzury. Zjistili ale, že skoro polovina z nich je vůbec nevyužila a z těch, kteří tak učinili, skoro nikdo neprojevil zájem o blokované zahraniční zpravodajské servery.
„Naše poznatky ukazují, že cenzura je v Číně účinná nejen z toho důvodu, že režim občanům ztěžuje přístup k citlivým informacím, ale také proto, že vytváří prostředí, v němž občané o tyto informace nestojí,“ konstatovali vědci.
New York Times v tomto kontextu připomínají, že používání služeb na obcházení internetové cenzury je placené, ale není v Číně výslovně protizákonné.
Čang Jie-čchiung pracuje v zákaznickém servisu jedné internetové obchodní společnosti v malém městě Sin-ťi, ležícím několik hodin autem od Pekingu. „S vyhledávačem Baidu jsem vyrostla, takže jsem na něj zvyklá,“ podotýká mladá žena.
Je to jiný postoj, než měla generace osmdesátých let. Když její příslušníci zhruba před deseti lety dospívali, našli se mezi nimi i buřiči. K nejslavnějším patřil bloger Chan Chan, který zpochybňoval čínský politický systém i tradiční hodnoty. Jeho knihy se prodávaly v milionech výtisků a na Weibu, čínském ekvivalentu Twitteru, jeho profil sledovalo 40 milionů uživatelů.
Europoslanci odmítli těsnou většinou návrh směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Ta upravuje evropská pravidla týkající se autorů a užití jejich děl na internetu. Evropský parlament bude o směrnici znova rozhodovat v září. Mají být posílena práva autorů tak, jak žádá evropská směrnice, nebo tato norma znamená cenzuru internetu a omezení svobodného přístupu k informacím?
Mezi dnešními dvacátníky v Číně nikoho podobného nenajdeme, upozorňuje americký deník. Změnil se i sám Chan, kterému je dnes pětatřicet. Dnes na Weibu píše hlavně o svém podnikání, věnuje se natáčení filmů a automobilovým závodům.
Mladí Číňané ochotně používají domácí aplikace a služby, například zmíněné Baidu, komunikátor WeChat a platformu TikTok, umožňující sdílení krátkých videí. Často svůj spotřební přístup spojují s nacionalismem.
Čínská společnost Tencent v březnu provedla průzkum mezi desítkou tisíc uživatelů narozených po roce 2000. Ukázalo se, že osm z deseti si myslí buď to, že Čína zažívá nejlepší období své historie, nebo že se jako stát den ode dne lepší. Skoro stejné procento dotázaných řeklo, že se do budoucnosti dívá s optimismem.
Jednou z takových vlasteneckých a optimistických uživatelek je Šen Ja-nan. Pracuje v realitní agentuře v třímilionovém městě Pao-ting nedaleko Pekingu. Věří, že Čína je skvělá země a ona prý udělá všechno, co bude moci, aby ji posílila.
Každý večer Šen na telefonu sleduje jihokorejské mýdlové opery. Zpravodajské aplikace na něm nemá, protože se, jak říká, o politiku nezajímá. Několikrát byla v Japonsku, kde používala Google Maps, jinak ale žádné blokované zahraniční weby nenavštívila. „Čínské aplikace zvládají všechno,“ tvrdí Šen.
Jediný Číňan žijící v Číně, který kdy získal Nobelovu cenu, byl disident a spisovatel Liou Siao-po, který mohl šířit svou Chartu 08 po internetu. Říkal mu „boží dar čínskému lidu“, protože mu umožňoval obcházet cenzuru.
Její kamarádka Čchu Ťün-čching, která pracuje v oblasti lidských zdrojů, říká, že po práci se obvykle dvě až tři hodiny dívá na zábavná krátká videa na TikToku. Občas sleduje zprávy pomocí mobilní aplikace Toutiao, ale děsí ji, že v mnoha zemích zuří války a nepokoje. „Čína je mnohem lepší,“ prohlašuje.
Wen Šeng-ťien chce být rapperem a zbožňuje Drakea a Kanye Westa. Jeho rodina se z Pekingu odstěhovala do Tung-jingu, těžařského města na východě provincie Šan-tung. Wen si podle svých slov všiml, že američtí rappeři se vyjadřují k sociálním otázkám a že někteří ve svých skladbách dokonce kritizují prezidenta.
To by ale v Číně podle něj nešlo, protože je to rozvojová země a potřebuje prý sociální stabilitu. Právě takový názor se z vůle komunistické strany často opakuje ve státních médiích i ve školních učebnicích, poznamenávají New York Times.
Wen má rád košíkovou a tvrdí, že jména Google, Facebook, Twitter a Instagram zná. Přítel jeho otce mu řekl, že to jsou stránky, které jsou blokované, protože na nich něco „nebylo vhodné pro rozvoj socialismu s čínskou specifikou“. „Nepotřebuju je,“ prohlašuje.
Když mladí Číňané odjedou do zahraničí, musí si často zvykat na úplně odlišný internetový ekosystém. Stalo se to i třiadvacetiletému Perrymu Fangovi, který z Kantonu na dva roky odjel studovat marketing do australského Sydney. Seznámil se tam se všemi běžnými západními weby, včetně Youtube nebo Snapchatu.
Když teď v Číně navštěvuje rodinu, nelíbí se mu, že nemůže na Google. Naučil se také nečíst si politicky citlivé zprávy před svými rodiči, kteří mu za to už stihli vynadat. „Jakmile odjedete do ciziny, čínské aplikace jsou k ničemu,“ přiznává s tím, že Google a další ale můžete používat kdekoliv. „Je to investice, která se vám vrátí,“ konstatuje v deníku New York Times mladý čínský student marketingu.
Ve snaze zablokovat Telegram dohledový úřad rozpoutal nejmasívnější útok na infrastrukturu internetu za celou existenci ruské cenzury. Ale marně.
