Norové, bohatí a přátelští

Norsko je sice členem NATO, ale účasti v rámci Evropské unie už se několikrát díky referendům vyhnul. Asi proto má své specifické důvody, každopádně jeho spolupráce s Evropany je viditelně živá. Co můžeme ale měnit na stereotypní představě severského Norska? Už od 8. století právě odtud vyplouvalo asi nejvíce dobrodruhů na zámořské výpravy. Ty byly samozřejmě nejčastěji loupežné, ale postupně taky objevné a osidlovací. Důvodem byla přelidněnost fjordů, ale taky hlad a chudoba severské krajiny. Norští Vikingové mířili do Anglie, Skotska, Irska, Francie, Grónska ale i dál do Španělska nebo Itálie. Vytvoření norského království v 10. století vyhnalo mnoho nepoddajných šlechticů znovu na půdu Evropy, ale i na Island a do severní Ameriky. Taky vytvořili státní útvary, spolu s Dány třeba Normandii, Království Sicílie, často patřili i ke křižákům ve svaté zemi.

Tím se v rámci severských států stalo Norsko spíš oblastí s lidmi, kteří se oproti Dánům a Švédům považovali za obyčejné lidi. Právě proto jim asi tyto dva národy se svými státními útvary po stovky let vládly. Od 14. století, prakticky až do roku 1814 patřilo Norsko pod Dánsko, Norové se svou kulturou i způsobem života připodobnili dánským vzorům, v rámci jazyka i feudálního systému. Protože ale Dánsko bylo spojencem Napoleona, mohlo Norsko vytvořit personální unii s kulturně bližším Švédskem. Samo se ustavilo konstituční monarchií s parlamentem, Stortingem a zaostalé Norsko se tak stalo důležitějším územím. Právě polárníci jako Amundsen se vydávali za dobrodružstvími v ledových krajinách, norští rybáři pluli po celém Atlantiku, Evropa poznala norské lyže, prvního divadelního realistu Henrika Ibsena a hudbu Edgara Griega. Mnoho Norů se stále usidlovalo na americkém Středozápadě a pomohli tam vytvořit svébytnou zemědělskou kulturu. Snížené emigraci napomohlo to, že roku 1905 bylo Norsko konečně plně osamostatněno. Neustále sice byli Norové považování za chudší a méně vzdělané, ale taky odvážné a férové lidi.

Národní vůdce Quisling se sice stal symbolem pro zradu, ale po 2. světové válce se Norsko stalo symbolem demokratičnosti, liberalismu a bohatství. Poválečnému Norsku pomohlo nejen obrovské energetické bohatství ve formě vodní elektřiny, rozvinuté loďařství, lodní doprava a rybářství, ale od 70. let především objev a rozvinutí těžby ropy a zemního plynu ze Severního moře. Díky tomu se norský národ stal jedním z nejbohatších na světě. Ekologické a sociální ohledy pomohly tomu, že těžba probíhá s největším ohledem na životní prostředí na světě, ale zisk se dostává do státních fondů, které pomáhají rozvoji vysoké úrovně života a zdraví, ale i do vzdělávání. Například norské děti mívají jedny z nejlepších výsledků testů na světě, na počátku žebříčku jsou taky občané, kteří jsou plně spokojení se svým životem. Norové ale rádi pomáhají i rozvoji míru po celém světě, třeba na Středním východě. Norsko se tak stalo vzorem pro moderní stát, i když ohledy k vlastním ekonomickým zájmům je nepřivedly do Evropské unie, i když absolutní většina obchodu se provádí s evropskými partnery. Nyní mají Norové možnost pomoci zlepšit závislost střední Evropy na dodávkách z Ruska, což jistě může z geopolitického hlediska znamenat nejen pro Českou republiku mnoho dobrého.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.