Praha volá svět! Radio Prague International slaví 90 let v éteru a odkrývá svou dramatickou historii
Krátké vlny, které spojily svět, a jak vznikl legendární Interprogram
Zahraniční vysílání Českého rozhlasu se po většinu své existence spoléhalo na krátké vlny, které dokázaly přenést československý signál přes oceány. A přestože bylo určeno výhradně pro cizinu, vznikl i program, který si našel oblibu mezi domácími posluchači – Interprogram Radia Praha. Jak fungovalo krátkovlnné vysílání, odkud se vysílalo a proč se z vedlejšího produktu stala rozhlasová legenda?
Námět: Klára Stejskalová, Jaromír Marek
Autor: Jaromír Marek
Čte: Vasil Fridrich
Rešerše: Archiv Českého rozhlasu
Dramaturg: David Hertl
Zvuk: Aleš Krupka
Premiéra: 3. 4. 2026
Radio Praha (dnes Radio Prague International), zahraniční vysílání Československého rozhlasu, se po desetiletí opíralo o technologii, která umožňovala překonat tisíce kilometrů – o krátké vlny. Jejich specifické vlastnosti z nich dělaly jediné rozhlasové pásmo schopné „obletět“ planetu. Signál stoupal až k ionosféře, kde se odrážel zpět k Zemi, a v dlouhých skocích tak překonával oceány i kontinenty.
„Padesáti či stowattovým vysílačem se můžete doslova dostat do celého světa,“ vysvětloval v roce 2006 Oldřich Číp, dlouholetý představitel HFCC, organizace koordinující krátkovlnné frekvence.
Jeho nástupce Jeff White se ke krátkým vlnám dostal díky Radiu Praha – jako dvanáctiletý chlapec v americkém Indianapolis náhodou naladil jeho anglický program a poslouchá ho dodnes.
Krátké vlny měly své limity, kvalita zvuku kolísala a rušení bylo běžné. Přesto umožňovaly něco, co žádná jiná technologie té doby neuměla. První úspěšné spojení přes Atlantik se podařilo už v roce 1923. O pět let později začalo pravidelné vysílání z Nizozemska a experimentovalo se i v Československu. V Tesle Hloubětín vznikaly první přístroje a už ve 20. letech probíhala zkušební vysílání.
Ve 30. letech zažilo krátkovlnné vysílání prudký rozmach. Velmoci jej využívaly k šíření svého vlivu – Británie a Itálie do kolonií, Německo do Sudet a Latinské Ameriky, Sovětský svaz do Evropy.
Československo nezůstalo pozadu. V roce 1936 se v Poděbradech začalo zkoušet první transoceánské spojení, jak vzpomínal technik Karel Koníček. Pravidelné krátkovlnné vysílání do zahraničí pak Český rozhlas zahájil 31. srpna 1938 a s přestávkou během okupace běželo až do roku 2011.
Vedlejší produkt, který se stal hitem
Až do přesunu zahraničního vysílání na internet směřovaly vysílače výhradně do ciziny. Domácí posluchači proto program Rádia Praha slyšet nemohli – s jedinou výjimkou. Tou byl Interprogram, pásmo určené původně pro západní Evropu, které však bylo možné naladit i v Československu. A právě to z něj udělalo fenomén.
„Interprogram měl informovat posluchače v západní Evropě o životě v naší zemi a zároveň být průvodcem pro zahraniční návštěvníky,“ vysvětlovala v roce 1978 zástupkyně šéfredaktora Jana Špíšková. Program vysílal česky, slovensky, německy, francouzsky i anglicky a byl slyšitelný v hotelech, kempech i autech turistů.
Vznikl v roce 1972 jako vedlejší produkt zahraničního vysílání – měl využít kapacity redaktorů i techniky. „Bylo to živé a bylo to něco nového,“ vzpomíná režisérka Jana Hořínková. Interprogram se rychle stal hitem. V atraktivním obalu hudebního rádia šířil komunistickou propagandu nenápadněji a posluchačsky přijatelněji než jiné stanice.
Hudba byla hlavním důvodem jeho popularity. V polovině 80. let zde jako hudební dramaturg působil i budoucí rozhlasový manažer Petr Dvořák.
Ne vždy však byla dramaturgie svobodná – existoval i seznam zakázaných interpretů, takzvané embargo. Po emigraci se na něm ocitl třeba Waldemar Matuška. A některé písně, jako Shaddap You Face Joea Dolceho, dokázaly komunistické funkcionáře pobouřit natolik, že z vysílání mizely.
Nutno dodat, že Interprogram nevysílal jen Karla Gotta. V době normalizační šedi působil jako okno do jiného světa – a posluchači to oceňovali. Éter nebyl zaplněný jako dnes a Interprogram bylo možné pohodlně naladit na střední vlně, později i na FM. Popularitu potvrzovaly i průzkumy poslechovosti, jak připomíná Petr Dvořák.
Interprogram vysílal dvacet let. Po roce 1989 byl počet jazyků zredukován a v dubnu 1992 bylo vysílání definitivně ukončeno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
