Zrušení kojeneckých ústavů bylo nepřipravené. Bez neziskovek to nejde, uznává Kubičíková z OSPODu

„Upozorňovali jsme na to, že ten systém není připravený. I kdyby jen jedno dítě nebylo třeba o víkendu v noci kam dát, tak je to prostě problém. Každé dítě má mít zaručeno, že bude umístěné do bezpečného prostředí. Bohužel naše země na to připravená nebyla,“ pokračuje vedoucí OSPODu na Praze 8.

Podle ní dnes dochází k tomu, že jsou děti přesouvány z jednoho konce republiky na druhý podle toho, kde zrovna jsou volní pěstouni. Tato vzdálenost pak komplikuje udržování vztahu s rodiči.

Místo toho by měla podle Kubičíkové existovat zařízení s profesionálními pěstouny, kteří budou vždy k dispozici, aby v daný okamžik poskytli potřebnou péči.

Čtěte také

Že kojenecké ústavy dětem neprospívají se ví už od padesátých let, komentuje jejich zánik odbornice

Novinářka Apolena Rychlíková se i na základě vlastní profesní zkušenosti domnívá, že zrušení kojeneckých ústavů bylo správným krokem, souhlasí ale, že stát zaspal, když nevytvořil dostatečné možnosti pro umístění dětí do kvalitního prostředí.

„Třeba více podpořit dočasné pěstouny, kteří mohou zaskočit a pomoci. Péče o takto malé děti je náročná a stát i kraje by měly pěstounům mnohem víc pomáhat a zajistit jim veškeré zázemí,“ vyzývá.

Stejně tak by ale stát měl více pracovat s rodiči, kterým jsou děti odebírány. Například u matek, které se léčí ze závislosti na drogách, může být dítě velkou motivací pro léčbu. Příkladem mohou být programy neziskové organizace SANANIM.

Také Kubičíková vyzdvihuje roli neziskovek, které podle ní představují důležitý díl celého systému ochrany dětí a podpory rodin: „OSPOD je takový obvodní lékař, velmi vysokoprahový, který ale nemůže stihnout vše. A bez podpory těchto organizací by to nešlo. Jsou to puzzle, které do sebe musí zapadnout, potom to funguje.“

Drahá nečinnost

Rychlíková upozorňuje i na to, že někdy jsou děti odebírány ze socio-ekonomických důvodů. „Zažila jsem příklady rodin, kterým možná stačilo pomoci se zaplacením účtů za elektřinu. Jsou to výjimky, někdy to zkrátka ty pracovnice neodhadnou, ale někdy lze věci řešit jednoduše. A tam bychom měli začít,“ podotýká.

Čtěte také

Napsal mi, že svoje dítě zmlátí, kdykoli bude chtít. Potřebujeme zákon, který ochrání ty nejslabší

„Pro žádného pracovníka OSPODu není cílem odebrat dítě. Myslím, že tahle generace už vymřela, všichni už máme odpovídající kvalifikaci a vzdělání. Vždy je to velmi náročná situace. Zároveň je vždy strašně radostné, když si někdo osvojí dítě, které nikdo nechtěl,“ popisuje Kubičíková.

Ze své praxe vyzdvihuje takzvané případové konference, kdy všechny zúčastněné osoby a instituce zasednou u jednoho stolu, aby projednaly, co dítěti chybí a co potřebuje. „Umožní mu to získat náhled na svou situaci. Velmi často se stane, že samo dítě navrhne, co by se mělo dál dít. A teprve když se to nedaří zajistit, tak krok B je podání návrhu k soudu,“ doplňuje.

Rychlíková k tomu poznamenává, že v řadě případů není biologická rodina pro dítě nejvhodnější. „Zažila jsem případy dětské prostituce a velkého násilí. Myslím, že pro vývoj dítěte není zdravé nutit mu rodiče, kteří na něm páchali zvěrstva. Pokud tam není velká vůle sáhnout si do sebe, tak je lepší, když ta rodina už s dítětem do styku nepřijde,“ varuje.

Čtěte také

Z dětského domova v devatenácti bezdomovcem. Poslouchejte první díl Z pasti

„Určitě to není tak, že bychom dítě tlačili k někomu, kdo mu ubližuje. Takové případy jsou neoddiskutovatelné. Ale ze statistik víme, že velká část dětí je odebírána z důvodu zanedbávání. A to je něco, s čím se dá pracovat. Je to ale velmi těžké, protože specializované organizace na to moc nejsou,“ reaguje Kubičíková.

Komentátor David Klimeš se zamýšlí nad tím, jak se po zkušenostech z minulého režimu nyní vymezujeme vůči jakýmkoli zásahům státu do rodinných záležitostí. Přitom se ukazuje, že absence prevence vychází draho, například pokud jde o české náklady na nejvyšší počet vězňů v přepočtu na počet obyvatel v Evropě.

„I kdybych uvažoval čistě systémově a vzal to přes peníze, což je u dětí asi to nejhorší, tak je to příliš drahé. Něco zrušíme, ale ty děti jsou u paní kolegyně někde v kanceláři a řešení nemáme,“ dodává.

Poslechněte si celý politický pořad Chyba systému. Najdete ho na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 21. února po 11. hodině a v neděli 22. února po 15.30.