Zbyněk Fišer / Egon Bondy a Státní bezpečnost. Pohled do zákulisí sledování, donášení a vydírání

Postava spisovatele a filozofa Zbyňka Fišera (20. ledna 1930 – 9. dubna 2007), od konce čtyřicátých let 20. století známého i pod pseudonymem Egon Bondy, patří k nejvíce fascinujícím a zároveň nejkontroverznějším zjevům české kultury 20. století.

Fišer totiž nebyl jen pasivním objektem zájmu tajné policie a někým, kdo při výsleších příležitostně selhal, ale opakovaně se Státní bezpečností spolupracoval.

Pod krycími jmény Klíma, Zbyněk, Mao a Oskar byl úspěšně nasazován do mnoha akcí, které měly za cíl monitorovat a rozkládat tehdejší opoziční struktury.

Blažek a Vodrážka svou knihu, kterou společně připravili i pro Radioknihu Českého rozhlasu Plus, rozdělili na dvě části, které se vzájemně doplňují. 

První část tvoří interpretační studie Miroslava Vodrážky s názvem Historie jako rozplétání otevřenosti života a díla. Vodrážka v ní, inspirován teoriemi Umberta Eca, analyzuje takzvaný bondyovský mýtus. Přichází s podloženou tezí, že tento mýtus nebyl pouze dílem autora a jeho okolí, ale byl do značné míry spoluutvářen plány Státní bezpečnosti.

Druhou část knihy představuje rozsáhlá edice archivních dokumentů StB z let 1949 až 1989, které vybral a poznámkovým aparátem opatřil Petr Blažek.

Čtěte také

Egon Bondy dokázal psát svobodně, říká historik. „Mýtus undergroundu,“ míní autor knihy o básníkovi

Samotná Radiokniha začíná Blažkovým úvodem. Zazní v něm ukázky z Blažkovy korespondence s Fišerem/Bondym z roku 2005. Fišer/Bondy (v rozhlasové adaptaci nazývaný též zkratkou Fišbon) mu odpověděl namluveným dopisem. Tématem je Fišbonův vztah k tajné policii.

Ostatní díly jsou autorsky zkrácenými kapitolami studie Miroslava Vodrážky.