Není důvod, proč by ženy neměly sloužit mše. „Už dost tradice z 19. století,“ míní historik

Co je podle vás tím hlavním argumentem, proč by ženy v římskokatolické církvi měly být svěceny jáhny a kněze? 

Kosourová: Začnu malým příběhem. S kolegyní jsme měly bohoslužbu na Starém Plzenci. A když jsme se loučily, přišla ke mně jedna starší paní a s nadšením v očích říkala: „To je skvělé, že to konečně někoho napadlo. Vždyť je divné, když sedí v lavicích třicet žen a káže muž!“

Tím jednoduše a krásně zachytila tu podstatu. Jako církev máme v tomto světě pracovat a odpovídat na aktuální požadavky nebo problémy. A proto má žena v církvi svoje místo.

Čtěte také

Kněz Vacek: Drtivá většina lidí není osobnostně vyspělá a nepřerůstá třináctileté děcko

Foletti: Proč by měly výt ženy svěceny? Protože je to potřeba. Máme stovky studií, které ukazují, že genderově vyvážené skupiny rozhodují racionálněji, přesněji a mírumilovněji. To je ta první úroveň. 

Římskokatolická církev jako instituce potřebuje ženy na rozhodujících pozicích už proto, že přece jenom většina praktikujících křesťanů jsou ženy. Takže jde o úplné pastorační základy. 

Je přece něco úplně jiného svěřit se s problémy s početím chlapovi, který žije v celibátu, než podělit se s tím s holkou, která třeba měla ten samý problém. 

Kosourová: Na to je nám často říkáno, že žena přece může jít za svým psychologem nebo gynekologem. Ale pokud to nejsou praktikující katolíci, tak úplně nedohlédnou to, co taková žena řeší. 

A ještě bych vypíchla jeden argument pro svěcení žen. Máme skvělé vystudované teoložky. A církev, která by z nich měla těžit, je nechává ležet ladem. To se týká samozřejmě i mužů-laiků.  

Návrat k první církvi

Pane Foletti, ve své knize Ženy u oltáře. Nikdy? ukazujete, že role žen v katolické církvi je mnohem rozsáhlejší, než bychom si mohli myslet. Teologické argumenty proti svěcení žen se odkazují k tradici s tím, že tak to zkrátka nikdy nebylo. Co na to říkáte? 

Foletti: My máme tendenci do minulosti projektovat naši současnost. Máme ale indicie, že ženy v minulosti svěceny opravdu byly. 

Hrajeme si tedy na to, že tu jsou nějaké historické důvody. A zároveň tu je současná vlna mačismu, která zachvátila euroatlantický prostor. Konzervativní hodnoty se zdají být ty jediné správné a součástí těch je, že žena patří do kouta, ne do popředí a určitě ne k oltáři. To je veliký problém: situace žen se oproti minulým desetiletím významně zhoršuje.

Čtěte také

Smlouva s Vatikánem je výhodná jen pro církev. Umožní krýt sexuální zneužívání, naznačuje senátor

Součástí církve je, že se bojí modernity, cítí se jí ohrožená a odpovědi hledá v takzvaně konzervativních hodnotách, tedy v 19. století. A tehdy role ženy nebyla úplně pozitivní. 

Kosourová: Problém je možná právě v tom, že by si sama církev musela připustit, že ve svém postoji k ženám byla ovlivněna patriarchální kulturou starého světa. 

Dnes se ale nacházíme v 21. století a to, jak římskokatolická církev vykládá obraz ženy, je něco naprosto nepřípustného.

Naopak starokatolická církev si uvědomila, že tohle nevychází z teologických důvodů a že se musí vrátit k evangeliu, k praxi první církve. A tam nám všechny indicie ukazují, že žena měla v církvi svoji pozici. 

A paradoxem toho celého je, že dějiny spásy se realizují díky ženě Marii, která od Kristova hrobu přináší svědectví. To ženy byly vyslány, aby o vzkříšení informovaly muže.

Existují už římskokatolické komunity, ve kterých jsou ženy svěceny? Může papež František změbnit způsob myšlení? Zvládly by ženy být manažerkami celé farnosti? A jakou roli v celé debatě sehrává celibát?

Poslechněte si celou Vertikálu. V první části pořadu uslyšíte například o tom, jaký adventní kalendář připravila Charita. V češtině vychází kniha amerického jezuity Jamese Martina Most mezi římskokatolickou církví a LGBTQ+ komunitou.