Interhelpo, rudý sen, který skončil špatně. Příběh komuny Čechoslováků v Sovětském svazu

V roce 1923 se do Československa vrátil komunista Rudolf Mareček. Válku prožil v sovětské střední Asii a domů odjel, aby tam zakládal dělnická družstva. Sovětská moc potřebovala kvalifikované pracovníky i jejich peníze.

Lidé prodávali majetek a společně nakupovali stroje a výrobní zařízení. Když po měsíc trvající cestě dorazili komunardi do Kyrgyzie, ocitli se v pusté stepi.

„Zdálo se, že vlak zastavil uprostřed ničeho. Nebyla tam ani staniční budova, jen několik nízkých chatrčí a okolo holá step. Později jsem často opakovat čísi sklíčený komentář: Tak tady jsme na konci světa,“ popsal příjezd Alexander Dubček.

První muž Pražského jara byl mezi dětmi, které jejich rodiče odvezli do Sovětského svazu. Malý Šaňa měl štěstí, přežil. Třicet dalších dětí vystěhovalců zabily během prvních měsíců nemoci a nezdravé podnebí.

13 fotografií

Budovatelskými úspěchy k perzekucím

Usilovnou prací a nasazením se Čechoslovákům časem podařilo zajistit důstojný život: slušné bydlení i práci. Čím lépe se jim dařilo, tím víc sovětské úřady oklešťovaly jejich samostatnost.

Čtěte také

Tragický příběh československých osadníků v Sovětském svazu. Jaromír Marek o komuně Interhelpo

Nakonec dostali na vybranou: Buď přijmou sovětské občanství, nebo musí jít. SSSR opustila i rodina Alexandra Dubčeka. Kdo zůstal, nebyl si jistý životem.

V této atmosféře se odehrálo i zestátnění výrobních závodů, které musela formálně schválit schůze připomínající absurdní divadlo. „Musíme být hrdí na to, že jsme takové závody vybudovali a že je můžeme předat vládě. Máme též vybudovanou a dobře vybavenou nábytkářskou výrobu. Navrhuji, aby se i tato továrna předala státu,“ zaznamenal zápis schůze vystoupení družstevníka Františka Bedřicha.

Velká vlastenecká čistka

Začátek druhé světové války přinesl nové represe. Komunardi z Interhelpa končili před popravčími četami, jiní v pracovních lágrech. Těm šťastnějším se podařilo narukovat do 1. československé brigády a probojovat se s ní do staré vlasti a zůstat tam.

Dnes žijí v Kyrgyzstánu na tři stovky potomků někdejších vystěhovalců. O návratu do České republiky jen sní.

„Naši otcové a dědové nás často prosili o odpuštění, že nás zavezli až na konec světa. Pozdě litovali, že se zmýlili,“ hodnotí mnozí.

Jaromír Marek, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu ve Velké Británii|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

Rozhlasový zpravodaj a dokumentarista Jaromír Marek pracoval na knize Interhelpo: Tragický osud československých dělníků v Sovětském svazu dvanáct let. Informace sbíral v Kyrgyzstánu i Kazachstánu, v Česku a na Slovensku. Setkal se s posledními žijícími pamětníky, studoval archivy.

V roce 2021 byla kniha oceněna Cenou Miroslava Ivanova za literaturu faktu.

Na Plusu ji můžete poslouchat celé čtyři týdny.