Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu

Jakob Wassermann (1873–1934) byl německo-rakouský prozaik a esejista. Jako svobodný spisovatel a redaktor Simplicissimu trpěl nouzí, existenčně si polepšil až bohatým sňatkem. Žil převážně ve Vídni, přátelil se s Hofmannsthalem, T. Mannem a A. Schnitzlerem.

Ve 20. a 30. letech byl světově oblíbeným a hojně překládaným autorem románů, povídek a esejů. Dokázal si zvolit napínavou a poutavou látku, v jeho tvorbě se objevují magické a mystické prvky. Psal pod vlivem Dostojevského a psychoanalýzy.

Mistrně zachycoval psychologické podrobnosti lidských vášní, od erotických přes majetnické až po zločinné. Proslavil ho román Kašpar Hauser aneb Netečná srdce (1908). Wassermanna jakožto bytostného psychologa a etika zajímalo niterné dění v člověku, zkoumal, jaké vnitřní síly a popudy lidi vedou k určitému jednání.

Život plný paradoxů

Není proto divu, že ho zaujala i rozporuplná osobnost Kryštofa Kolumba, jehož život z odstupu staletí v mnohém připomínal středověkou legendu. Příběh Kryštofa Kolumba a jeho objevení nového světadílu je pln paradoxů: Kolumbus toužil objevit Indii – a objevil Ameriku; bažil po bohatství a slávě – a zemřel chudý a téměř v zapomnění; chtěl přinést pohanským domorodcům křesťanství – a stál na počátku masového vraždění.

Vpravdě jako Cervantesův pošetilý „rytíř smutné postavy“: cokoli v dobré víře učinil, zvrátilo se v pravý opak. To všechno zlákalo romanopisce Wassermanna k rozvinutí velkolepé paralely: Kryštof Kolumbus jako Don Quijote oceánu... Kniha vyšla roku 1929 (česky 1930 a 1980).

Při líčení mořeplavcových osudů se autor držel obecně známých historických faktů. Velmi působivě je líčena honba za zlatem. Zlato chtějí všichni: španělská koruna, šlechtici i dobrodruzi účastnící se plavby. Zlato chce i Kolumbus – je to jediný hmatatelný důkaz, který mu má dát za pravdu, který má přesvědčit okolí, že není fantastou a snílkem, za jakého ho všichni považují.

Wassermann tvrdě kritizuje Kolumbovu touhu po zlatě, která se zvrhla a stala se příčinou genocidy domorodého obyvatelstva. Autor tak zároveň mění vžité představy o světlém nástupu novověku.