Nízké pohnutky
Nápad odebrat mandát poslanci, který by z nízkých pohnutek opustil svou stranu a zpronevěřil se jejímu programu, podle očekávání neprošel. Odpůrci návrhu takovéto ústavní změny tvrdí, že by byla v rozporu s ústavou. V tom mimochodem zásadní a neřešitelný problém není, protože kdyby se ústava změnila, rozpor by se nekonal.
Diskutabilní jsou spíše ty "nízké pohnutky", protože co je pro jedny zrádné přeběhlictví, mají druzí za přístup konstruktivní a svobodný. Navíc se dá přísnost ke změně politického dresu těžko očekávat od stran, které jsou na přízni přeběhlíků či odpadlíků závislé. A konečně: i k podpoře své strany a jejího programu může být někdy poslanec veden nízkými pohnutkami. Kupříkladu mu svědomí říká, že si v něčem jeho strana nepočíná ideálně, ale nic neudělá, aby neohrozil svou kariéru. Chtít po Nejvyšším správním soudu, aby takové případy odhalil a potrestal odebráním mandátu, je riskantní. Předmětem soudních verdiktů by totiž byly politické postoje a správní soud sám by se chtě nechtě stal hráčem na politické scéně.
Jak tedy vymýtit přeběhlictví, aniž by se kvůli tomu musela přepisovat ústava? Možností je hned několik. Předně by politici mezi sebe neměli vzít někoho, koho do politiky přivádějí nízké pohnutky. V případě, že už k takové chybě došlo, není chytré člena s nízkými pohnutkami zapsat na kandidátku. Stane-li se ovšem navzdory veškeré opatrnosti, že člověk s nízkými pohnutkami pronikne do nejvyšší politiky a převléká se pak v záři reflektorů? Může to být už pouze výstrahou a ponaučením do budoucnosti. Pokoušet se to řešit, znamená pouze způsobit další škody. Bohužel.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
