Nicolas Sarkozy rozjíždí svůj obrat

Vyhrát s takovým zázemím prezidentské volby si skutečně žádá výjimečný politický talent, nebo velmi slabého soupeře. To druhé Sarkozymu dopřáli francouzští socialisté svou sázkou na Segolene Royalovou. A jak je to s politickým talentem, uvidíme po letošním podzimu.

Start měl nový francouzský prezident skvělý. Ministerské rezorty rozdával v rámci své politiky "otevření" tak, že opoziční socialisté nestačili sledovat, jak zasloužilé osobnosti levice přijímají vládní funkce v takové míře, až si někteří z prezidentových blízkých veřejně povzdechli, že by se do té "otevřenosti" mohli snad dostat i nějací sarkozysté. Svolat zvláštní zasedání parlamentu v létě se všeobecně pokládalo za obratný manévr, kterým Sarkozy využil dobu prázdnin k prosazení prvních reformních zákonů.

Podobnou kličku použil dnes již minulý premiér Dominique de Villepin a přece nakonec u voličů narazil, když další reformy musel představit již během normálního politického provozu. Proto se ve Francii tolik čekalo na start poprázdninové sezóny. Nicolas Sarkozy musel odkrýt hledí a vyložit občanům - už ne jako kandidát před volbami, ale jako jejich prezident - co a proč pro ně chystá. Všeobecné očekávání nezklamal a politickou ofenzívu vedl středem. Minulý týden upozornil francouzské zemědělce, že dnešní podoba unijní zemědělské politiky, ze které mají největší díl, je do budoucna neúnosná. Pustit se do něčeho takového, chce kus odvahy, protože ve francouzském zemědělství pracuje více lidí než například ve stavebnictví a sedláci, když se rozzlobí, dokáží svými traktory zastavit dálniční dopravu v celé zemi.

Na tento týden si Nicolas Sarkozy nachystal sdělení, kterým přímo navázal na své hlavní předvolební poselství: Francie potřebuje změnu. Ohlašovaná změna vychází z poznání, že dosavadní sociální, důchodový a zdravotní systém je do budoucna neúnosný, protože nefinancovatelný. Má-li Francie opět zaujmout významné místo ve světě, je třeba, aby se mezi respektované pojmy vrátila zasloužená odměna za zaslouženou práci, odměna za úspěch a jednoduchá úměra, že kdo chce více vydělávat, měl by více pracovat.

Základem Sarkozyho ofenzívy je změna slovníku, politického stylu. Namísto uhýbavého a zkostnatělého Chiraka, který v Bruselu evropským partnerům kolem dokola vysvětloval, proč to či ono nejde, je najednou francouzský prezident jakoby všudypřítomný, až někdy svými nápady své spojence hlavně v Německu mírně řečeno zaskakuje.

Mottem Sarkozyho úterního projevu zaměřeného na domácí politiku byla "nová sociální smlouva". Jeho návrh se dá shrnout do následujících bodů: oslabit překážky, které lidem brání, aby pracovali déle, namísto opatření, která lidi povzbuzovala, aby odcházeli do důchodu předčasně; zmírnit dosud platné podmínky uplatňování pětatřicetihodinového pracovního týdne; uvolnit podmínky navazování a rozvazování pracovního poměru, protože podle Sarkozyho nyní platný systém, který měl chránit pracovní místa, ve skutečnosti vedl k tomu, že se zaměstnavatelé obávali přijímat nové zaměstnance a že firmy raději přesouvaly své podnikání za hranice Francie.

Zvláště v prvním bodě je ukryta takřka sociální revoluce. Rozsáhlý sektor státních zaměstnanců, veřejných služeb a státem kontrolovaných podniků, jakými jsou elektrárenští a plynárenští obři Electricité de France a Gaz de France, zaměstnává takový podíl pracovních sil, že se na jejich letité platové a penzijní výhody dosud neodvážil žádný politik sáhnout. A pokud ano, byl jako premiér Alain Juppé nejdříve manifestacemi, které na týdny zastavily celou Francii, a posléze ve volbách nemilosrdně potrestán. Nicolase Sarkozyho nemusí potkat podobný osud. Od masových protestů z roku 1995 uběhlo tucet let a sedmdesát procent Francouzů dnes chápe, že změna je nevyhnutelná. Dříve nemyslitelný obrat se může podařit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .