Ničení pomníků

Zničení pískovcových pomníčků v Trutnově je vzkazem, že dnešní rasisté souhlasí s utýráním jednačtyřiceti židovských dívek nacisty v pracovním táboře. Bomby, které vybuchly u soch Olbrama Zoubka v Praze na Újezdě pak znamenají souhlas s likvidací lidí ve jménu třídní nenávisti. Společenská nebezpečnost těchto činů je daleko závažnější, než materiální škoda, protože kde je nenávist, jsou posléze její oběti. Těmi obětmi zprvu bývají lidé jiné rasy či třídní nepřátelé, později ale i ti, kteří s násilníky nesdílejí jejich nenávist. Příkladem jsou teroristé z Al Kajdy. Nejprve útočili na cíle v Americe, pak se jejich terčem v Iráku stali zaměstnanci OSN a Červeného kříže, aby nakonec nyní v Saúdské Arábii zabíjeli o náboženském svátku Araby.

Logika nenávisti je neměnná a je naivní si myslet, že člověka, který sám není násilníkem, chrání před násilím správná třídní příslušnost či správný rasový původ. Ve společnosti, která je dnes lhostejná k tomu, že se kope do pomníků, budou zítra bezpeční jenom ti, kdo kopou do pomníků. Jestliže se u nás neobtěžujeme demonstrovat proti tomu, co se o víkendu stalo v Trutnově a v Praze na Újezdě, mohou to vyznavači třídní a rasové nenávisti vnímat jako souhlas. Příště budou smělejší a bude jich víc. A v jednu chvíli bude na protesty pozdě.