Nezodpovězené otázky

Tento odklad byl nesmírně významný. Jestliže se policie domnívala, že je Menezes nebezpečný, že je to třeba sebevražedný atentátník, to, že mu dovolila, aby vešel do stanice metra, muselo zvýšit napětí i pravděpodobnost, že se něco nepovede.

K dispozici by měly být záběry z četných průmyslových kamer, které zabírají prostor u pokladny ve Stockwellu, pohyblivá schodiště, nástupiště i vlaky metra.

Avšak policie nyní tvrdí, že většina těchto kamer nefungovala. Ale k dispozici jsou videozáběry jiného podezřelého, který vystoupil v nedaleké stanici metra, a po útocích ze 7. července byli šéfové londýnského metra pod tlakem, aby uvedli všechny videokamery v bezchybný provoz.

Množí se celá řada nezodpovězených otázek. Ukázalo se, že původní tvrzení, že se policisté zaměřili na de Menezese, protože měl na sobě tlustý zimní kabát, odmítl se zastavit, když byl vyzván, aby to učinil, a pak přeskočil přes turniket, byla všechna falešná. De Menezes na sobě měl džínovou bundu, použil standardní elektronickou tramvajenku na vstup do metra a normálně šel pomalu na nástupiště - žádný policista ho nezastavil a k ničemu ho nevyzval.

Jean Charles byl jedním ze dvou dětí Marie a Matonizha de Menezes, dvou zemědělských vesničanů žijících v Gonzaze, ve vesnici asi 800 km severovýchodně od Sao Paolo.

Gonzaga je centrem většinou ilegálního vystěhovalectví z Brazílie do Spojených států a do Evropy. Jean Charles plánoval následovat příkazu svého bratrance Reubena, který bydlí v novém třípokojovém domě, na který si vydělal, když pracoval pět let v Massachusetts jako zahradník. Přijel do USA jako turista a zůstal tam tak dlouho, než ho nechytily a nevyhostily imigrační úřady.

Jean Charles de Menezes chtěl také pracovat v USA, ale nedostal povolení. Namísto toho se v roce 2002 vydal do Londýna jako turista a pak získal v Británii studentské vízum s platností do června 2003.

V Londýně bydlel v činžáku v Tulse Hill se svými sestřenicemi Vivien a Patricií. Čtyři měsíce studoval angličtinu v nedalekém Norbury a naučil se mluvit anglicky téměř zcela plynně. Brzo nalezl práci jako elektrikář a jako manuální pracovní síla v kuchyni. Pravidelně posílal peníze rodičům a třikrát týdně jim telefonoval. Volný čas trávil buď se sestřenicemi, se svou přítelkyní Andrinou anebo v Guanabaru, v brazilské hospodě v Holbornu.

Rodičům loni v létě de Menezes řekl, že plánuje zůstat v Londýně ještě tři roky, aby si vydělal dost peněz na to, aby si mohl koupit ranč s dobytkem. Pak se chtěl trvale vrátit do Brazílie.

Jeho studentské vízum přestalo platit. Neměl ale v úmyslu se ještě vracet do Brazílie, kde je průměrný plat asi 2000 Kč měsíčně a kde by si nikdy na ranč nevydělal. Namísto toho začal pracovat na černém trhu.

Celkem vedl de Menezes v Londýně normální život. Několikrát ho perlustrovala policie. Jednou mu policisté před stanicí metra v Brixtonu prohlédli zavazadlo. Pokaždé, když ho britští policisté požádali, aby se zastavil, učinil to. Ovšem ve všech těchto případech byli policisté v uniformě.

Čtrnáct dní před tím, než byl usmrcen, de Menezese násilně napadl v londýnských ulicích gang bělošských mladíků, zřejmě zcela náhodně. Podle přátel tím byl de Menezes silně otřesen.

Jako všichni Londýňané, i Jean Charles byl silně ovlivněn londýnskými bombovými atentáty. Anglické hlavní město se rychle vzpamatovalo z atentátů ze 7. července, ale druhá vlna atentátů dne 21. července - přestože nikoho nezabila - vyvolala silnou atmosféru strachu. Jean řekl přátelům, že má strach jezdit metrem a že si asi koupí na cesty po Londýně motocykl.

Den po útocích z 21. července bylo napětí v Londýně zvlášť vysoké. Policie rychle zveřejnila fotografie čtyř podezřelých osob, získaných průmyslovou televizí, a obrátila se na veřejnost s prosbou o jejich identifikaci.

V zavazadle, které zůstalo v autobuse č. 26 v Hackney po neúspěšném pokusu o explozi dne 21. července, našli policisté informace, které obsahovaly adresu domu v Tulse Hill, kde žil právě de Menezes. Nikdo neví, zda to byla provokace, která neznamenala nic, anebo zda tam skutečně některý z atentátníků bydlel.

Adresa odkazovala na tentýž třípatrový činžák s devíti byty, kde bydlel i de Menezes se svými sestřenicemi. Od téhož večera začali tento činžák sledovat neozbrojení policisté v civilu. Asi v deset hodin onoho pátečního rána uviděli tajní policisté, kteří budovu hlídali, že z ní vyšel de Menezes. Zatelefonoval mu zákazník a požádal ho, aby šel spravit nefungující požární poplašné zařízení v jednom domě v severním Londýně. Policisté si ale mysleli, že vidí teroristu.

Policisté, kteří de Menezese sledovali, měli přísný příkaz nepustit ho za žádnou cenu do metra. Bylo rychle rozhodnuto ho na místě zatknout, prostřednictvím ozbrojených policistů. Avšak tajní policisté ze sledujícího týmu nebyli ozbrojeni a bylo nutno je vyměnit za policisty z S0 19, ozbrojené jednotky londýnské Metropolitní policie.

Než tito ozbrojení policisté dorazili na místo, de Menezes už vstoupil do stanice metra, prošel turniketem za použití své elektronické tramvajenky a pomalu scházel po pohyblivých schodech na nástupiště.

Jeden svědek, Chris Wells, 28, uvedl, že viděl, jak asi 20 policistů, někteří ozbrojeni, vběhli do stanice metra. Jeden muž pak přeskočil turniket a policie ho pronásledovala.

Ve skutečnosti v době, kdy do stanice metra ozbrojení policisté dorazili, byl de Menezes už ve stanici a směřoval k vlakům. Nyní je jisté, že mužem, který přeskočil turniket, byl jeden z policistů.

Jakmile byli ozbrojení policisté ve stanici metra, ocitli se mimo signál svých vysílaček. Ztratili spojení s velitelstvím.

Jiný svědek, Mark Whitby, svědčil, že slyšel policisty volat, "K zemi, k zemi!" a pak viděl, jak de Menezes vběhl do vozu metra a vypadal jak "liška, zahnaná do rohu". Za ním vběhli do vozu metra tři tajní policisté, jeden měl v ruce černou automatickou pistoli. De Menezesovi podtrhli nohy, srazili ho k zemi, a zastřelili ho sedmkrát do hlavy.

Nikdo neví, co mu probíhalo hlavou v poslední okamžiky jeho života. Vzhledem k tomu, že se stal pouhých čtrnáct dní předtím na ulici terčem útoku od násilného gangu, mohl si myslet, že muži v civilu, kteří se na něho vrhli, jsou členy podobného gangu. Možná ho napadlo, že ho chytli imigrační úředníci, podobně jako jeho bratra, který byl deportován z Ameriky dřív, než si tam mohl našetřit na svůj dům, o němž snil.