Nezávislost Kosova do konce března?

Thaci obdržel několik gratulací, včetně ze Spojených států a prohlásil, že Kosovo vyhlásí nezávislost. To se také čekat dalo. Překvapením by spíše bylo, kdyby to v prvním premiérském projevu nezdůraznil. V této souvislosti se objevil termín konec března letošního roku. Americký prezident George Bush se údajně už dohodl s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, že společně nový stát uznají. Takovou informaci přinesl americký deník The New York Times. Oba zmínění politici jsou podle listu přesvědčeni, že je uznání kosovské nezávislosti v tuto chvíli jedinou možností, jak stabilizovat západní Balkán

Tamní instituce, které vytvářelo OSN od roku 1999, kdy převzalo v provincii správu, jsou jednoznačně kontrolovány politiky albánského původu. Už proto, že je Srbové téměř od počátku bojkotovali. Připravovanou nezávislost podobně jako politici z vlastního Srbska považují za nemyslitelnou. I když se v posledních měsících začaly ozývat hlasy, že se tak Srbové, kteří se řídí názory Bělehradu, bojkotem kosovských institucí sami připravili o možnost spolurozhodování. Zvlášť citelné je to na úrovni obcí, ve kterých tvoří většinu.

Zda bude Kosovo nezávislé a jakým způsobem- i když to možná ještě bude předmětem jednání- nyní nezáleží na vůli tamních obyvatel, ale na tom, jak se rozhodne v zahraničí. A rozhodnuto je podle všeho už dávno. Americký prezident George Bush už kosovským Albáncům nezávislost slíbil. A pro je i většina zemí Evropské unie.

Rozpor mezi EU a USA v otázce Kosova by byl chápána jako nežádoucí ochlazení ve vztazích starého kontinentu se zámořím. Očekávat se dá i diplomatický konflikt Spojené státy- Rusko. A ten je v tomto případě zbytečný. Sílící Rusko, které odmítá jakékoli uznání kosovské nezávislosti, pokud na ní nepřistoupí Srbsko, se na tomto sporu snaží jen dokázat své navrácené mezinárodní sebevědomí. Ve skutečnosti Moskvě na osudu Kosova příliš nezáleží. Tvrdé stanovisko bylo doposud chápáno jako vzkaz občanům Ruska, že je prezident Vladimír Putin dostává na místo, které kdysi zastával Sovětský svaz. Spekulace o tom, že se Rusko obává precedentu a bojí se separatistických hnutí na svém, nebo přilehlém území je spíše zavádějící. Jak se ukázalo v případě Čečenska, nebo podněsterské republiky v Moldávii, Rusko si za pomoci svých menšin, zvlášť na jihu vždy dokázalo poradit.

Odpůrci kosovské nezávislosti tvrdí, že je separace provincie, byť mezinárodně kontrolovaná, jen dalším krokem na cestě k vytvoření tzv. Velké Albánie. Ačkoli se vedení kosovských Albánců dušuje, že nic takového není na pořadu dne, zmíněné tvrzení je poněkud licoměrné. Albánci dnes žijí na území vlastní Albánie, Kosova, Makedonie, Řecka, Černé Hory a také v jižních okresech Srbska - oblastech Bujanovce, Preševa a Medvedže-tedy v celkem 6 zemích. Tvrzení, že by se Albánci sami zříkali myšlenky sjednocení, nezní příliš věrohodně. Mezinárodní uznání Kosova, byť pod protektorátem, ať už OSN, nebo Evropské unie podobné myšlenky do budoucna spíše podpoří.

Co se týče kosovských Srbů, zajímavé mohou být výsledky průzkumu, který si nechalo provést srbské ministerstvo pro Kosovo a Metohiju. Podle něj by 2/3 Srbů v provincii zůstalo i v případě její samostatnosti. Zbylá třetina spíše odejde. 37 procent dotázaných je pak názoru, že hlavní příčinou krize jsou historické sentimenty. 42 procent se zase domnívá, že podstata nynější krize spočívá především v dlouhodobě účinně neřešené hospodářské a sociální nouze Kosovanů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .