Nezávislí a zelení

Nezávislým se o negativní publicitu postarala europoslankyně Jana Bobošíková oznámením, že jí rostoucí vliv europoslance Vladimíra Železného vadí tak moc, že s hnutím Nezávislých nemůže spolupracovat. Následně Vladimír Železný v komentáři k výhradám kolegyně Bobošíkové svěřil médiím, že se europoslankyni a jejímu manželovi, kterého zaměstnala jako svou sekretářku, neříká mezi Čechy v Evropském parlamentu Bobošíci, ale Hrabošíci. V případě Strany zelených sice nedošlo na rozepři, která by zaujala bulvár, nicméně média mohla referovat alespoň o frakci, která má výhrady k předsedovi. Jan Beránek o víkendu svou pozici v čele zelených uhájil a po diskusi, ve které zaznělo, že bratrovražedný boj mezi dvěma zelenými frakcemi je třeba ukončit, se v nově zvoleném vedení setkávají včerejší protivníci.

Najdou-li ovšem rozhádané zelené frakce společnou řeč, stane se Strana zelených pro média opět nezajímavá. Komentátoři a analytici dají přednost úvahám o tom, jak silnou pozici má v ODS předseda Topolánek, zda se proti Grossovi nevzbouří například poslanci Hojdar či Kavan, anebo jestli u lidovců nevykopou válečnou sekeru Svoboda a Kalousek a u komunistů Grebeníček a Ransdorf. Obraz politiky jako boje o moc v médiích zcela zastiňuje otázku souboje idejí. Buďto je to tím, že se média o ideje nezajímají, anebo se žádný souboj idejí nekoná, protože politici jsou zcela zaneprázdněni technologií moci. Třetí možnost není.