Nezaměstnanost jako strukturální jev

Podle analytiků je za tímto vývojem stagnace západoevropských ekonomik, kam směřuje většina českého exportu a také silná koruna. Ta nutí české výrobce snižovat náklady a ponechat si jenom ty pracovníky, kterých je v podniku opravdu zapotřebí. Jeden pozitivní efekt to tedy beze sporu má, roste produktivita práce. Zda by se však situace opravdu podstatně zlepšila, kdyby sociální systém motivoval k práci a lidé byli nuceni vzít v podstatě jakékoliv zaměstnání, jak o tom občas mluví odborníci, je přesto otázka. Zároveň totiž klesá i počet volných míst.

Zatímco před rokem na jedno volné místo připadalo statisticky devět a půl nezaměstnaného, je jich dnes o čtyři víc. Masově propouštět se přitom chystají nejen takové podniky, jako je kopřivnická Tatra a Nová huť, ale i Československá obchodní banka. To, čeho jsme svědky, je tedy evidentně cosi jako další vlna restrukturalizace, která nepochybně souvisí s měnícími se předpoklady české ekonomiky.

Česká republika prostě začíná ztrácet svojí pověst země se vzdělanou a přitom levnou pracovní sílou. Důvody jsou nasnadě. Zatímco v České republice je dnes průměrný plat v přepočtu na euro pět set dvacet eur brutto měsíčně, vydělávají kvalifikovaní dělníci v Číně u zahraničních firem pětkrát méně. Kromě toho vzrostly loni reálné platy v soukromé sféře v Česku oproti loňsku o šest celých sedm desetin procenta, přičemž ale produktivita tomu zdaleka neodpovídala.

Kdyby totiž platy rostly v souladu s produktivitou, musel by se hrubý domácí produkt zvýšit o sedm a půl procenta. Růst ale nebyl ani poloviční. Západní firmy sice stále ještě sázejí ve styku s Českou republikou hlavně na zušlechťování, které vypadá tak, že se do Česka dovážejí polotovary, ty se tady opracují a opět vyvezou. Na východě se přitom provádějí většinou činnosti náročné na pracovní sílu a na energii, zatímco západ nasazuje kapitál a mozky. Ale z rozboru vnitroprůmyslového obchodu je stále zřejmější, že některé kandidátské země na vstup do Evropské unie tento svůj význam postupně ztrácejí.

S pomocí kapitálu z Evropské unie se zde vyrábí stále víc konečných produktů, přičemž je využíván potenciál zdejší technické inteligence a jsou vyškolovány domácí manažerské struktury. Platí to o Česku, Slovinsku, Maďarsku, Slovensku a Estonsku a částečně také o Polsku. Podniky, kterým šlo čistě jen o levnou výrobu, se z těchto zemí stěhují dál na východ.

Propast mezi východoevropskými zeměmi, které jsou schopny vyrábět technicky náročné produkty a mezi ekonomikami, které konkurují surovinami a levnou pracovní silou, roste. Za tímto trendem ovšem zatím pokulhává i zdejší rozvojová politika. Přes rekordní investice státu i regionů do průmyslových zón, zůstává zhruba polovina z celkem jednasedmdesáti českých průmyslových zón neobsazena.

Představitelé Czechinvestu jsou nicméně optimističtí a počítají s dalším přílivem dodavatelů automobilového průmyslu i výrobců elektroniky. Uvažují však také o tom, že by bylo záhodno nabízet místo průmyslových zón víc dobře vybavených technologických parků, kde by se mohla usídlit regionální výzkumná centra, působící v oblastech, jako jsou biotechnologie nebo strategické služby v informatice či finančnictví.

Po plánovaném vstupu do Evropské unie by Česko navíc mohlo počítat s přílivem drobných a středních investorů ze zahraničí, kteří se sem zatím neodváží, protože nedovedou odhadnout bezpečnost zdejšího investičního prostředí. Jak je vidět, kořeny vzrůstu nezaměstnanosti souvisejí tedy nejen se silnou korunou a s horšími exportními možnostmi, nýbrž i s dobýváním rovnoprávných pozic mezi zeměmi vyspělé Evropy. To je samo o sobě nepochybně pozitivní. Jenomže vláda, která nechce dopustit zvyšování nezaměstnanosti, by se přitom měla vyhýbat všemu, co by český pracovní trh zbytečně omezovalo a svazovalo.

Mezi takové jevy patří bohužel i předčasný transfer různých sociálních vymožeností, které brání využití komparativních výhod a v konečném důsledku zvyšují napětí na pracovním trhu. Vládní koalice, ve které dominují sociální demokraté Špidlova a Škromachova typu je ovšem asi tou poslední adresou, na které by výhrady tohoto druhu měly šanci uspět.