Nevládní a neziskové organizace

Státní duma příslušné úpravy schválila tuto středu v prvním čtení, a to většinou, vyvolávající mrazení v zádech - 370 poslanců bylo pro, 11 proti a tři se hlasování zdrželi.

Oč v obou právních normách konkrétně jde? Především o to, aby státní moc měla přímý dohled nad tím, z jakých zejména zahraničních prostředků je činnost těchto subjektů financována a na jaké účely se prostředky vynakládají.

Proti podezřele kvapnému přijetí obou úprav okamžitě vystoupily největší ruské nevládní a neziskové organizace, ale také skupina nejaktivnějších členů vytvářené tzv. Sněmovny veřejnosti, která je jinak koncipována jako instituce plně loajální Kremlu, členové prezidentské komise pro rozvoj institutů občanské společnosti, zmocněnec pro lidská práva v Ruské federaci Vladimir Lukin, právní odborníci a mnozí další.

S návrhem přišel příslušník proprezidentské frakce Jednotné Rusko Andrej Makarov, který je jinak považován za člověka velmi racionálního a ostře kritizujícího vládní návrhy zákonů, které obsahují zjevné hlouposti, připouštějí korupční výklad nebo by mohly vést k přímým represím ruských občanů. Středeční příklad však ukazuje, že osobní a profesionální názor i tzv. rozumných poslanců není s to ovlivnit právní normy, s nimiž přichází a na nichž trvá Kreml.

Tato zákonodárná iniciativa zcela zjevně vyrůstá z vlny obav, způsobených barevnými revolucemi v Gruzii, na Ukrajině a v Kyrgyzstánu. Ty jsou, a to přiznejme, zcela legitimní racionální. Jde o to, že "kontrarevoluční" politici a političtí analytici v těchto zemích otevřeně přiznávají, že značnou úlohu při těchto převratech sehrály jak peníze (především americké), tak i například výborně zpracované technologie pouličních a dalších protestů, které v ukrajinské oranžové revoluci či v gruzínské revoluci růží sehrály velice důležitou roli.

Den po schválení zmíněných úprav se jasný iniciátor tohoto problematického zákonodárného kroku Vladimir Putin sešel s předsedkyní prezidentské rady pro rozvoj insitutů občanské společnosti a lidská práva Ellou Pamfilovovou. Té slíbil, že již schválenou normu s vedením dolní komory ruského parlamentu ještě probere. Jedním dechem však paní Pamfilovové řekl, že "financování politické činnosti v Rusku ze zahraničních zdrojů musí zůstat v zorném poli ruského státu, zvláště uskutečňuje-li se toto financování ze státních zdrojů jiných zemí a ty či ony organizace v Rusku, vyvíjející politickou činnost, jsou v podstatě využívány jakožto nástroj zahraniční politiky jiných států". Konec citátu.

Kdyby se opravdu ukázalo, že jisté zahraniční fondy se podílejí na financování jednotlivých stran či mládežnických organizací, bylo by to samozřejmě porušení ruského zákona, podle něhož zahraniční finanční instituce nic takového dělat nesmějí. To se ovšem rozhodně neděje. Poněkud humpolácké kremelské právní dílko naopak počítá s tím, že nic podobného zkoumat nebude a po organizacích typu Lékaři bez hranic či Human Rights Watch bude plošně požadovat přeregistraci. Při té už si ruské úřady budou počínat nikoli podle toho, čeho se podobné spolky v Rusku dopustily či nedopustily, ale výhradně podle vlastního uvážení. Tyto organizace přitom budou nuceny svá sídla uzavřít, propustit všechny zaměstnance, projít příslušným mnohaměsíčním úředním řízením a pak teprve činnost zase obnovit. Poslední slovo přitom bude mít instituce zvaná Rosregistracija, na jejíž blahovůli bude záležet, zda ten či onen mezinárodní subjekt bude označen za zločinný nebo naopak za přijatelný. Závěrem citujme známou ruskou obhájkyni lidských práv Jelenu Bonnerovou: "Tyto organizace jsou kontrolním orgánem veřejnosti nad mocí. Demokratické principy jsou dodržovány jedině tehdy, když se ocitají pod tlakem, jenže moc chce zdroje tohoto tlaku zničit. Přáním kontrolovat činnost podobných veřejných subjektů moc občanskou společnost nevytváří, ale naopak boří." Konec citátu, k němuž už asi není co dodat.