Nevěděla jsem, jestli jde o literaturu, nebo o politiku, říká o své návštěvě Číny Galina Miklínová
Rodinný animovaný film Lichožrouti vznikal sedm let a jeho výtvarnice a režisérka Galina Miklínová s ním sklízí úspěchy po celém světě. „V Americe mě zasáhla srdečnost, o které se v Evropě říká, že je hraná. Mně v ní ale bylo velmi dobře,“ říká o své cestě do Spojených států host páteční Osobnosti Plus.
Lichožrouty v USA předvedla výtvarnice v dabingové verzi. „Nerušily ho titulky a diváci mohli sledovat výtvarno, které jsem do něj dala. Navíc jsem mohla přezentovat i lichožroutské knihy a dílny pro děti. A i celý lichožroutský fenomén, jak ho známe z Česka, jsem se snažila prezentovat kompletně,“ uvádí autorka a dodává, že bylo americké publikum filmem, který je nejúspěšnějším porevolučním animovaným českým počinem, okouzlené.
Režisérka, výtvarnice animovaných filmů a ilustrátorka Galina Miklínová vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užitá grafika, a v letech 1991–1997 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Jejím nejznámějším snímkem, který sklízí i úspěchy v zahraničí, je celovečerní rodinný film Lichožrouti.
Běžný život jsem nepoznala
Miklínová se svým filmem navštíila také Čínu. „Byli jsme tam tři, ještě s Petrem Stančíkem a Ivou Pekárkovou. Myslím, že jsme všichni chytli chandru z toho, že jsme někam museli jít a nerozuměli jsme tomu, nakolik jde o literaturu a nakolik o politiku,“ vysvětluje režisérka, která otevřeně vyjádřila nesouhlas s politickým směřováním a diplomatickými kroky Miloše Zemana.
„Za rozhodnutí jet do Číny jsem nesla určitou zodpovědnost a čelila jsem kritice lidí, kteří mně to vyčítali. Je to samozřejmě v pořádku. Nevím, jestli bych se tam kdy ještě vypravila.“ Miklínová poznamenává, že se v Číně téměř nesetkala s běžným životem, pouze s veletržním stánkem. Čínský komunismus považuje ale skrze poznatky svého muže, který autenticitu tamní kultury poznal hlouběji díky cestování vnitrozemím, za zvrácený a otřesný.
Dětská kritika
Miklínová je opatrná na reakce dětského publika. Prozrazuje, že dostává i kritická hodnocení a očividně je bere s respektem a pokorou. „Jak jsem si vyzkoušela, filmu rozumí každý a dítě je nekompromisní divák. Všechny věci vám řekne na rovinu. A když jsem vyhrála s filmem Lichožrouti cenu Trilobit, tak v hodnocení dětské poroty bylo jasně napsáno, na co si mám dát příště pozor. A musím říct, že děti měly pravdu.“
V této souvislosti výtvarnice hovoří o spolupráci s legendárním básníkem, textařem a autorem knih pro děti Pavlem Šrutem, která pro ni měla zásadní význam. Vznikl mezi nimi, jak vysvětluje, vztah mistra a žáka a od Šruta se také učila způsobu, jak psát pro děti.
„Podle Pavla mají správnému dětskému autorovi děti trochu smrdět. Vždycky mi to znělo podivně, ale vím, co tím myslel. To, že mám stát trochu dál. Protože základ je nebýt podbízivý, nebýt moc poučný a dělat to nejlépe, jak to cítí člověk sám.“
Cesta, na kterou jsem se v životě dostala, předčila mé očekávání.
Galina Miklínová
Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s Galinou Miklínovou. Dozvíte se mimo jiné, jak na Lichožrouty reagovali diváci v Japonsku, kde funguje podle režisérky diametrálně jiný smysl pro humor.
Související
-
Mé myšlenky jsou tak mělké, jak jsem mělký já, říká Patrik Hartl
Patrik Hartl je kmenovým režisérem pražského divadla Studio DVA, ale také autor beletrie. „Umím psát jen v hloubkách, které jsou mi niterní a blízké," říká...
-
Kdyby Lichožrout sežral sudou ponožku, bylo by mu určitě...
Kdo ještě neví, proč se mu doma v šatníku ztrácí ponožky, a vždycky jen jedna, ten zjistí, že za to mohou Lichožrouti. Jejich knižní i filmovou podobu přišla předst...
-
Pavel Šrut: Lichožrouti navždy
Vy všichni, kteří občas marně hledáte „tu zatracenou ztracenou“ ponožku, nejste sami! Jsou nás po světě miliony, a to je jedna z bezpočtu otázek a nevyřešených záha...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.