Netanjahu uzavřel první koaliční dohodu

A tak teprve v pondělí mohl Benjamin Netanjahu ohlásit, že se dohodl s vůdcem strany Izrael náš domov Avigdorem Liebermanem, jehož strana v posledních volbách zaznamenala velký úspěch.

Toto spojení vyvolalo v Izraeli ale i v cizině velký ohlas - Lieberman si vysloužil pověst rasisty a extremisty, což bez zvláštního zkoumání převzaly i české noviny - jeho stranu automaticky všichni označují jako "krajní pravici". I když realita je jiná, nebo přinejmenším mnohem složitější, Liebermanovo špatné renomé bude nové izraelské vládě nepochybně komplikovat život. O to výrazněji působí na budoucí zahraniční partnery fakt, že Lieberman by měl na vlastní žádost dostat křeslo ministra zahraničí, a že si vymínil, že bude jediným, kdo bude tento resort ovlivňovat - tedy že nevznikne křeslo nějakého vicepremiéra pro zahraniční otázky, pomocí kterého by Netanjahu svého nepohodlného ministra na některých citlivých setkáních obešel.

Uzavřením dohody s Liebermanem Netanjahu udělal důležitý krok k tomu, aby sestavil jednoznačně pravicovou vládu, protože ostatní větší strany, tedy Kadima a Strana práce, daly najevo, že s Liebermanem do koalice nechtějí, o menších levicových nebo arabských stranách ani nemluvě. Dalšími členy vlády tedy budou ostatní pravicové nebo náboženské strany, pravděpodobně půjde především o židovskou náboženskou stranu Šas a další jednu nebo dvě menší ultra-ortodoxní uskupení.

V neděli, tedy den před uzavřením dohody mezi Netanjahuem a Liebermanem, do izraelských médií pronikla zpráva, podle které paralelně probíhalo jednání Netanjahua s Cipi Livniovou, tedy šéfkou vítězné strany Kadima, která ovšem nebyla prezidentem Peresem pověřena sestavením kabinetu. Zpráva o tomto jednání může znamenat dvojí. Mohlo jít o úmyslný únik informace ze strany Netanjahuova Likudu, který měl přitlačit případné pravicové partnery ke zdi - tedy jako by Netanjahu říkal: nejste jediní, s kým mohu sestavit vládu, tak si moc nevyskakujte. Druhým možným výkladem je, že Netanjahu se opravdu snažil ještě na poslední chvíli přimět Kadimu Cipi Livniové ke vstupu do vlády, a to i za cenu kolapsu jednání s Liebermanem.

Sám Netanjahu se totiž dávno netají tím, že i když se možná v ledasčem shodne s Liebermanem lépe než s levicí, přece jen by se mu lépe vládnulo ve velké koalici se Stranou práce a s Kadimou. Jedním z důvodů je, že Izrael je dlouhodobě pod velkým mezinárodním tlakem, a ten se po lednové válce v Gaze ještě zvýšil. Příchod Liebermana do vlády udělá z tohoto kabinetu vratkou loďku, které Američané a Evropané každé rozhodnutí - lidově řečeno - omlátí o hlavu. To v situaci, kdy před Izraelem čekají zcela zásadní otázky jako je případná likvidace íránských jaderných zařízení, hovoří pro velkou a v cizině mnohem stravitelnější koalici.

Evropská unie se tradičně domnívá, že klíč k míru drží v rukou zejména Izrael - tím, že stále drží pod svou kontrolou západní břeh Jordánu. Izraeli přátelštěji naladění členové unie jsou nyní v defenzivě, protože mediální obraz války v Gaze tuto zemi bez ohledu na realitu dosti poškodil. A změnila se také vláda ve Washingtonu, což je možná ještě důležitější. Obamovy postoje k Izraeli se považují za méně vstřícné než byly názory Bushovy vlády, a jsou blízké západoevropským stanoviskům. Koalice s Livniovou by tedy pro Netanjahua byla výhodnější.

Ovšem Livniová tvrdí, že její názory na další postup v jednání s Palestinci se od Netanjahuovách postojů liší příliš a k žádné dohodě tedy momentálně asi nedojde. Livniová například požaduje, aby se Netanjahu předem zavázal k dvoustátnímu řešení konfliktu s Palestinci, a neusmíří jí prý ani nabídka rotace na postu premiéra.

Ovšem rozdíly mezi oběma stranami, Likudem a Kadimou, možná v praxi nejsou tak velké, ale Livniová patrně ještě pořád očekává, že Netanjahu do čtvrtka, kdy mu vyprší lhůta, vládu nesestaví, a že se mu to nepovede ani do 3. dubna, což je další případný prodloužený termín. Pak by nepochybně přišla na řadu ona jako designovaná premiérka.

Momentálně je tedy Netanjahu odkázán na pravicové strany. Šance má slušné, ale nic není zcela jisté. Zatím se sice domluvil s Liebermanem, ale další koaliční partnery bude těžko přemlouvat. Jak jsme se zmínili, v úvahu přicházejí náboženské strany. Ovšem Lieberman získal značné množství hlasů také díky různým reformám, které jeho strana prosazuje, jako je například zavedení civilního sňatku, který v Izraeli dosud neexistuje - brát se mohou pouze příslušníci konkrétních náboženských skupin před duchovním tohoto vyznání. Právě to je ale něco, na co náboženské strany budou přistupovat těžko. Buď se nechají něčím uplatit, a nebo se nakonec s Netanjahuem nedohodnou. Čas Kadimy tedy možná ještě přijde.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .