Neřízená střela -

Stejně emotivní a teatrální byl i nejnovější prezidentův výstřelek: Aniž to kdokoli očekával a aniž by příslušné expertní a diplomatické týmy obou zemí o něčem takovém jednaly, Saakašvili najednou přišel s nápadem, který by velmi významně měnil poměr sil v oblasti na jih od kavkazského hřebene. Je samozřejmě otázka, co by takovému projektu řekla ázerbájdžánská strana. Ilham Alijev se v kritickém okamžiku zachoval celkem rozumně a na Saakašviliho zřejmě okamžitý nápad nijak nereagoval.

Samotná schůzka obou státníků v jihogruzínském letovisku se skutečně odehrávala, jak se v podobných případech rádo říkává, „v atmosféře vzájemného porozumění“ - a není divu. Obě země, což toto setkání jen znovu zdůraznilo, společně a s přispěním EU a USA budují jednu silniční a jednu železniční magistrálu, které by měly spojit kaspické a černomořské pobřeží. V průběhu setkání Alijev-Saakašvili se zdůrazňovalo, že tyto dopravní koridory, jejichž dokončení se plánuje na rok 2012, by se měly stát součástí nové dopravní cesty, která by spojovala severní Čínu přes Střední Asii a také oba sousedící státy mezi Černým a Kaspickým mořem s Evropou. Jak důrazně podotkl Michail Saakašvili, „je to cesta nejkratší“.

Velká gruzínská média výrok Michaila Saakašviliho o možné konfederaci s Ázerbájdžánem samozřejmě hned v neděli zaznamenala, většinou ovšem bez komentáře. Zajímavá byly reakce z Baku. Jak řekl předseda poslanec nejvyššího ázerbájdžánského zákonodárnéhom sboru Milli Medžlisu Asim Mollazade, ázerbájdžánská strana gruzínskému prezidentovi porozuměla a celý výrok chápe jako výraz jistého emocionálního přetlaku, vyvolaného jinak velmi dobrými vztahy mezi oběma zeměmi. Saakašvili koneckonců během tiskové konference uváděl i velmi výmluvná fakta, doplněná statistickými čísly. Když byly v roce 2005 výbuchy přerušeny strategické plynovody a ropovody, Ázerbájdžán bez ohledu na nedostatek těchto surovin pro domácí spotřebu okamžitě pomohl.

V současné době tento východní soused Gruzii dodává na tři čtvrtiny veškerého zemního plynu a jen díky těmto dodávkám bude prý možné už zanedlouho dokončit plynofikaci celé země. Zkrátka a dobře, jak mimo jiné řekl gruzínský prezident, „naše bolest vždy byla a je i jejich bolestí“.

Zajímavé je, že poněkud jinak vidí nedělní batumskou schůzku ázerbájdžánský opoziční tisk. Jeho komentátoři označují Alijevův výlet do Batumi za „záhadný“ a jako nejpravděpodobnější důvod jeho setkání se Saakašvilim vidí stále napjatější vztahy autokratického ázerbájdžánskéhoé prezidenta se západními politiky. Tyto kritické hlasy se domnívají, že Alijev potřebuje Saakašviliho, který má v Evropě i v USA mnohem lepší kontakty než on sám, aby Ázerbájdžánu pomohl na cestě právě tímto směrem, tedy na cestě evropské a globální integrace země...

Úterní debata o celé události na ruském vysílání BBC připomněla nedávnou historii, kdy obě země společně s Arménií tvořily na počátku existence Sovětského svazu společnou tzv. Zakavkazskou republiku. To je ovšem jen dobře zapomenutá historie. Jakékoli současné sbližování mezi postsovětskými státy (a připomeňme, že před deseti dny se Michail Saakašvili ze zhruba stejných důvodů sešel i s běloruským diktátorem Lukašenkem) má jasný důvod – potenciální či faktické soupeření se současným Ruskem.

Nejpřesněji to asi řekl ředitel Kavkazského institutu pro mír demokracii a rozvoj Gija Nodija, který konstatuje: „Podobné kontakty mezi postsovětskými republikami se budou i nadále posilovat. Rozhodně se tak bude dít do doby, dokud Moskva s těmito státy nezačne budovat opravdu vyvážené a rovnoprávné vztahy, ale bude se k nim i nadále chovat jako ke svým satelitům.“

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.