Neprůhledný prodej ČEZu

Ještě méně populární cestou je peníze ušetřit. Tedy škrtat nejrůznější výdaje. O to se kabinety pravidelně pokoušejí. Smutným výsledkem takového snažení je fakt, že ze státního rozpočtu plyne každý rok na nejrůznější účely čím dál tím více peněz. Z tohoto úhlu pohledu existují samozřejmě pohodlnější cesty. Jednou z nich je zadlužování státu, druhou prodej jeho majetku.

Posledně jmenovaný způsob hodlá Topolánkův kabinet uplatnit v souvislosti s energetickým kolosem ČEZ. Konkrétně má dojít k prodeji sedmi procent akcií. Na první pohled se nejedná o závratný balík, státu by však měl vydělat několik desítek miliard korun, a to už nejsou zanedbatelné peníze. Samozřejmě záleží na tom, k čemu budou použity. Kabinet prý pomocí těchto peněz bude financovat opravu a výstavbu silnic a dálnic. V příslušném fondu totiž chybí několik desítek miliard korun a vláda tuto díru hodlá zalepit právě výnosem z prodeje ČEZu. Což může být rozumná investice. Problém je v tom, že nejrůznější analýzy dokazují, že náklady na výstavbu jednoho kilometru zmiňovaných komunikací bývají většinou výrazně vyšší, než bývá obvyklé u srovnatelných projektů v zahraničí.

Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že stát si zrovna v této oblasti nevede hospodárně a může se stát, že část peněz bude utracena zbytečně. Navíc je dobré při každém prodeji státního majetku zmínit, že se tak snižuje jeho objem, a tím i možnost v budoucnu získat tímto způsobem další peníze do státní pokladny.

Právě v souvislosti s ČEZem se objevují názory, že by se vláda nemusela vzdávat akcií, které jsou svým způsobem zlatým vejcem. Firma má totiž vedoucí postavení na tuzemském trhu s energií. A protože její cena neustále stoupá, dosahuje společnost miliardových zisků. Což se promítá do příjmů státního rozpočtu. Jen na daních z příjmu tak mělo do státního rozpočtu dorazit za zhruba patnáct let kolem čtyřiaosmdesáti miliard. Z už zmiňovaného prodeje sedmi procent akcií by to měla být suma ani ne poloviční. Protiargument může znít, že pořád ještě kabinetu zůstane významný podíl ve firmě.

Problém prodeje tudíž spočívá spíše v tom, že není úplně průhledný a proto nelze přesně určit, zda by stát nemohl na transakci vydělat více. Kabinet nehodlá detaily obchodu zveřejnit. Pouze potvrdil, že zprostředkováním prodeje akcií byla pověřena Česká spořitelna. Proč právě ona, to se vláda neobtěžovala nějak obšírněji vysvětlit. Přitom ve vyspělých demokraciích bývá běžné, že zmiňovanému pověření předchází veřejná soutěž. Její vítěz je pak velmi těžko zpochybnitelný. V případě postupu české vlády tomu tak není. A nic na tom nemění ani informace, že vláda uvažuje o tom, že Česká spořitelna nemusí být jediným subjektem, který bude transakcí pověřen.

Dalším sporným momentem je fakt, že kabinet nehodlá dopředu objasnit, kdy a jakým způsobem k prodeji akcií dojde. Prý z bezpečnostních důvodů. Lze pochopit, že skupina vlastnící mimo jiné jadernou elektrárnu, patří do sféry, ve které by neměly mít vliv různé mafie, nebo firmy ze zemí, které nepatří ke spřáteleným. Tento argument lze napadnout tvrzením, že na trhu je k dispozici zhruba čtyřikrát více akcií než kolik prodává stát. Takže pokud by někdo měl zájem, může tyto akcie například prostřednictvím nejrůznějších nastrčených firem skoupit a získat tak na chod ČEZu určitý vliv.

Neprůhlednost celé transakce proto vyvolává spíše následující spekulaci. Hlavním důvodem mlžení může být snaha prodat akcie státu přímo ČEZu s pomocí nastrčeného prostředníka. Stát by tak získal rychle peníze. Akcie by mohly postupně doputovat do rukou ČEZu. Ten by je vyřadil z oběhu, což by v konečném důsledku znamenalo, že by se prakticky nesnížil jeho podíl v tomto kolosu. Zjednodušeně řečeno. ČEZ by pomohl vládě zalepit díru ve fondu dopravní infrastruktury a ten by dál pevně třímal otěže nad firmou, která i pomocí státem ovlivňovaných cen energií snáší miliardová zlatá vejce. Tedy peníze na opravu silnic a dálnic by vlastně pocházely ze zisků, kterých firma dosahuje tím, že podniky i domácnosti jsou nuceny i s pomocí politiky státu platit čím dál tím více za energii.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .