Nepřiznávaný strach z islámu

Před lety, kdy u nás toto téma vyvolávalo jen povrchní zájem, naznačil Tomáš Halík, že právě zdejší křesťané by se mohli stát jakýmisi tlumočníky, protože rozumějí zbožným muslimům lépe než naše sekularizovaná společnost. Ta sice svým křesťanům podobnou objednávku nepředložila, ale přesto se o to pokusím. Jen letmo, v 5 minutách. Je to totiž téma na celou knihu.

Především: není to konflikt mezi islámem a křesťanstvím. Občas je tak vyjádřen, dokonce z obou stran, ale neprávem. Spíše jde o konflikt muslimského světa s liberálním Západem, který už dávno není křesťanský, i když ho muslimové takto vnímají, a proto s chutí pálí vlajky severských států nesoucích znamení kříže. - Také jde o konflikt mezi prvním a třetím světem, jinými slovy mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Ale i mezi společností modernizovanou a tradiční. - Ve hře je tedy více scénářů současně.

Proč k tomu dochází právě nyní? - To napětí je starého data, rodilo se už v dobách kolonialismu. Půlstoletí bylo překryto a účelově využíváno jinými konfliktními silami, komunistickým Východem a demokratickým Západem. Po rozpadu východního bloku se naplno rozběhl proces globalizace. Ten sbližuje různé kultury, aniž by o to stály. Mnohé ho vnímají jako nežádoucí "zestejnění". Protože je západního původu, vnímají ho jako nedobrovolnou westernizaci, pozápadnění.

Muslimové v tom silovém poli zaujímají zvláštní postavení. Ti chudší přicházejí za západním komfortem stejně jako Ukrajinci, Indové, Vietnamci aj. Ale jejich kultura, mentalita i početnost jim umožňuje nedbat mravů hostitelských zemí, které vnímají ve světle své víry jako demoralizované. Křesťanský pohled by konstatoval totéž, ale liberální Evropa ho odložila jako nemoderní, zatímco muslimové svou víru naplno prožívají. - Islám je náboženství misijní. Jeho nároky jsou univerzalistické. Bůh Starého i Nového zákona je věcně vzato týž jako Bůh Koránu, ale mnozí muslimové, patrně většina, ho stále vnímají jako boha kmenového, "svého". Korán je v tomto směru nejednoznačný. Nenávist k ohrožujícímu Západu a pohrdání jeho morálkou jim usnadňuje zdůraznit právě ty militantní, netolerantní motivy Koránu a nedbat toho, že i on zná přikázání "nezabiješ".

Západ nechápe islámské pojetí posvátna. Pro muslimy je nejvyšší hodnotou Alláh, Prorok a jeho Korán. Obdobnou rubriku (řekněme to takto) si Západ už dávno nevede. Od našich komentátorů současných událostí slýchám, že pro nás je stejně posvátnou svoboda slova. To jsou hodnoty pro motivovanost lidského jednání nesouměřitelné. Svoboda slova bez volání k odpovědnosti toho, kdo je vysloví, nemůže být morálním imperativem, víme-li (zejména v kontinentální Evropě), že i slovo bývá spouštěčem zla. Svoboda slova bez odpovědnosti je vlastně právní názor, který se prakticky osvědčuje jen tam, kde má demokracie dosud pevné kořeny, např. v anglosaských zemích. - A pokud jde o tu motivovanost: i prostý muslim je ochoten položit za své nejvyšší hodnoty život. To o liberálním Evropanovi už neplatí.

Uvažme, že postoj 3. světa k Západu je vysoce ambivalentní (technická převaha Západu budí závist, ale i nenávist). Latinská Amerika je známa nevraživosti vůči USA. Podobný komplex mají i mnozí Rusové. Antiamerikanismus je rozšířen i v Evropě. Muslimové, vyzbrojení svou vírou, vztahují svůj negativní postoj nejen na USA, ale na Západ vůbec. Ti arabští jsou v tom navíc posilováni pocitem historického ponížení, říkají tomu "ztráta velikosti". - Muslimská komunita je soudržná, zatímco Západ je atomizovaný. Muslimové jsou populačně zdatní, zatímco na Západě se rodina odváží mít nanejvýš dvě děti. - Zkrátka: liberálnímu Západu vyvstal nezvyklý a mocný protivník, který se už usazuje na jeho vlastním teritoriu. Vyznává jiné hodnoty a má jinou morálku. Západ je nucen řešit dilema svobody a bezpečnosti. Je tím zaskočen. Co bude dál, to se uvidí.