Není záměrná polopravda totéž, co lež?

Argumentovali právem dítěte znát svého otce. Mluvčí Ministerstva zdravotnictví pan Cikert v televizním zpravodajství odmítl námitku s tím, že ministerstvo chápe toto téma jako čistě medicínský problém.

Lze tomu rozumět tak, že neplodnost je nemoc a umělé oplodnění je léčebný zákrok. Je možné, že značná část veřejnosti (včetně té lékařské) s tím bude souhlasit. Co říká pan mluvčí (a co si myslí i pan ministr) není nepravda, ale není to bohužel celá pravda. Neplodnost je biologický handicap, můžeme mu říkat nemoc, umělé oplodnění je odborný lékařský zákrok, ale jen a pouze medicínský problém to není, protože ve hře je ještě další téma: rodičovství.

Jiný příklad: před léty u nás ještě probíhaly živé diskuse o povaze a poslání médií, konkrétně tisku. Bylo to na počátku toho období, během něhož u nás proběhla proměna mediální scény, kterou někteří nespokojenci označili termínem "bulvarizace". Do veřejné debaty tehdy zasáhl ekonomický ředitel vydavatelství významného deníku a připomněl, že i noviny jsou zboží. Stejně jako rohlíky, pravil. Musí obstát na mediálním trhu. Musí se prodat. Když ne, zaniknou. I on měl pravdu, ale opět nikoli celou. Deníky, ba média vůbec, vytvářejí veřejné mínění, které ovlivňuje politickou situaci, a ta ovlivňuje běh dějin. Rohlíky tohle neumějí.

A podobná situace. V době, o níž mluvím, jsem často přispíval do jistého vlivného deníku (jiného než ten, o němž byla zmínka). To, co jsem tehdy vnímal jako úpadek, mi vadilo. Vyžádal jsem si audienci u šéfredaktora. Vyslechl mě, a pak pronesl slova pro mě památná: "Já nejsem šéfredaktorem podle vašich představ. Já jsem manažérem veřejného mínění."

Všechny ty ukázky mají společného jmenovatele. Ve všech je ve hře téma, které má více významů, více rozměrů. Ale v rozpravě je redukováno na rozměr jediný. A při tom už zůstane.

Umělé oplodnění činí z neplodné ženy plodnou, v tomto smyslu je zákrokem, který vede k plnějšímu zdraví. Současně ale přivádí na svět dítě - a lze se ptát, v jakých podmínkách bude vyrůstat. Je to vhodné? Nebo ne? Řekl jsem, prosím, "ptát se". Nikoli hodnotit a rozhodovat, to možná až potom. Ale problém je pojat jako čistě medicínský - a žádné další otázky se nepřipouštějí.

Noviny jsou zbožím, stejně i televizní či rozhlasový pořad. Ale ve svém součtu vytvářejí mediální scénu, která - jak už bylo řečeno - významně spoluvytváří osud národa, státu i světa. Lze se ptát, zda je mediální scéna jen a jen tržním prostředím, kde rozhoduje volná hra nabídky a poptávky. Kéž je mi rozuměno: mediální scéna je zajisté trhem. Rád bych se ale zeptal, zda není kromě toho ještě něčím jiným. Zda šéfredaktor vlivného deníku nefunguje ještě nějak jinak než jako marketingový expert. Ale ani tentokrát se další otázky nepřipouštějí. Nebrání tomu žádný ministerský mluvčí. Před 10 či spíše 15 lety se tyto otázky kladly. Dnes už moc ne.

V přístupu k oběma tématům, na pohled odlehlým, jako je umělé oplodnění a funkce médií, je znát účelové zúžení perspektivy. Z mnoha významů je zdůrazněn jediný. - Podobných příkladů jsou spousty. Tak třeba smysl politické strany. Ta je zajisté organizovaným společenstvím lidí, kteří prosazují svůj skupinový, koneckonců ekonomický zájem. Přesto se lze ptát, zda kromě toho nepůsobí ještě jinak. A hlavně: zda by neměla působit ještě nějak jinak. - Příkladem ještě pádnějším je zúžený pohled na člověka a společnost, zvaný ekonomismus. Prvořadou rolí člověka, od níž se odvozují ty další, je role výrobce a spotřebitele. Důsledky této optiky pro matku dětí, zaměstnanou u firmy, která musí především obstát v konkurenci, jsou jasné.

Zúžení významu, resp. redukce více významů téže věci na jeden jediný, vyplývá z naší přirozené lenosti, neboť lidské mysli je zatěžko podržet v sobě více idejí než jednu. Ale často sleduje nějaký účel, je tedy záměrné. Někdy se to dá snést. Např. úlohou obhájce je střežit právo obviněného na spravedlivý proces. V praxi se stává, že advokát, který obhajuje lumpa, dělá vše pro to, aby ho vykreslil jako slušného člověka. Vyzdvihuje při tom jedny významy a znevažuje jiné. Dobrá, je to předem dohodnutá hra, jíž se účastní i žalobce a soudce. Ti mají stejnou šanci. Co když se ale jiných her účastní pouze advokáti okleštěných významů?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .