Nemocnice a stát

Máme dva druhy poslanců. Jedni nás před státem, který reprezentují, paradoxně chtějí bránit. Druzí budí podezření, že nás jménem státu, kterým se cítí být, míní dozorovat. Obojí je extrém, tudíž špatně. Jestliže stát disponuje penězi občanů, máme právo očekávat, že jimi bude disponovat v našem zájmu průhledně a efektivně. Je na politicích, aby to zajistili. Místo toho jsme bohužel často svědky, jak lidé pověření distribucí společných statků mezi sebou soupeří o to, kam poplynou. Pokud jde o nemocnice, obviňuje opozice vládu, že chce rozhodování o ohromném balíku peněz přesunout do rukou ministra zdravotnictví. Vláda naopak oponentům předhazuje úmysl učinit z nemocnic výnosný podnik na vydělávání peněz.

To, jak ostrá slova ve sněmovně padají, jenom prohlubuje podezření, že skutečně jde spíše o peníze než o zdravotnictví. Z opozičních lavic zaznělo, že zákon o neziskových nemocnicích je útokem na soukromé vlastnictví, a že je neústavní. Ústavnost je kompetentní posoudit Ústavní soud. O roli státu se ale spíše rozhoduje ve volbách. Strany slibují, buďto že stát bude pomáhat, anebo že nebude překážet. Bylo by dobré mít jistotu, že v obou případech bude fungovat. Stát totiž není žádná abstraktní veličina. Jsme to my všichni. Anebo přesněji - měli bychom být.