Nemocní prezidenti

Rakouský prezident kvůli náhlým plicním potížím a následné zástavě srdce nemůže absolvovat proceduru odevzdání úřadu svému nástupci. Slobodan Miloševič poukazem na svůj vysoký tlak komplikuje práci soudu, u kterého mu hrozí doživotí. Informace mladého amerického lékaře, který vyšetřoval Saddáma Husajna před jeho nedávným soudním slyšením, pak nejspíše nebude mít vliv na proces, u kterého lze v Iráku vzhledem k místním zvyklostem očekávat trest smrti. Jedno ale mají lékařské zprávy společné: Nehodnotí člověka podle toho, o co se zasloužil anebo co zavinil, ale odborně konstatují, v jakém stavu se nachází jeho tělo.

Lékařská diagnóza je lidská, ať už vypovídá o někom, kdo se těší úctě, anebo o těch, kteří jsou nenáviděni. V případě diktátorů, kteří jsou odpovědni za smrt milionů lidí, má tedy zájem o jejich fyzickou kondici paradoxní psychologický efekt. Z lidské bestie se stává bližní, kterého trápí zdraví. Naše kultura totiž nepřipouští radost z nemoci, slušný člověk neumí ani zločincům přát vysoký tlak či slabé srdce. Problém je v tom, že války, které rozpoutali Miloševič či Husajn, připravily o zdraví anebo rovnou o život lidi, o kterých nikdy v médiích nepadla ani zmínka. Byli zmrzačeni, anebo leží v masových hrobech, aniž by nás agentury informovaly o jejich tlaku, nachlazení anebo bolavých zubech. Diagnózy masových vrahů by média měla doplnit o diagnózy jejich obětí. Aby se nezapomnělo, že tu také byly.