Němečtí Zelení mění dosavadní trendy

Jenže podle odborníků tento levicový obecný trend se už nedá vykládat tradiční touhou po rovnosti, přerozdělování a snahou vybudovat spravedlivou sociální společnost. Nový levicový trend je založen na zkušenosti s každodenností a s globalizací. Nejde tedy o souhlas s rétorikou levicových ideologů, ale spíše je výrazem touhy po staré konzervativní jistotě. Jde vlastně o volání po odpovědném a spolehlivém státu, v němž vítězí politické rozhodování nad turbokapitalismem, tedy nad dynamickou ekonomikou.

Podle těchto politologů, jakým je třeba profesor Karl-Rudolf Korte z Univerzity v Duisburgu a Essenu, nejde proto vůbec hovořit o nějakém levicovém obratu, ale naopak o volání po starých konzervativních principech. Jde o volání po politické krajině, která by neměla být rudá, ale pestrá, mnohobarevná a mnohostranná. Proto i skutečnost, že v současném Německu existuje pět parlamentních stran, není ničím výjimečným, ale naopak tím, že kromě třech klasických stran CDU/CSU, SPD a FDP jsou v první politické lize ještě dvě další strany - Zelení a postkomunistická levice, tedy Die Linke, se Německo přibližuje trendům zbytku Evropy.

Odborníci tvrdí, že naopak počet stran, které budou zastoupené v parlamentech, se bude neustále zvětšovat a to, co bylo dříve, tedy stará přehlednost, se již nikdy nevrátí. Západní Evropa jako celek vykazuje tedy opačnou tendenci než Česká republika ve vrcholové politice, a sice konec dvou ideologických táborů a vzniká nový asymetrický systém, který je založen minimálně na existence pěti stran. Takové uspořádání u nás známe z krajů, a je proto pravděpodobné, že se posléze prosadí i ve vrcholové politice. V Německu se například ukazuje, že staré spojenectví křesťanských stran CDU/CSU s liberály FDP už ledaskde není možné bez Zelených. Bez nich by totiž tyto strany nevytvořily většinu. Podobně zřejmě sociální demokraté SPD se v Německu v blízké budoucnosti neobejdou bez spolupráce s levicí, tedy se stranou Die Linke.

Zelení se tak stávají členy komfortního černo-žluto-zeleného sendviče a tím se přirozeně osvobozují od starého modelu, v němž jim byla nejbližší sociální demokracie. Bez Zelených v Německu velmi brzy nebude možné, aby kdekoli vládla pravice. Rozšiřují totiž potenciál starých měšťanských stran CDU/CSU a FDP a učí politiky hledat společná témata na větší bázi. Spojení se Zelenými, jejíž voliči jsou vzdělaní, otevírá starým stranám možnost se obrace i na jiné než své tradiční voliče, a tím pádem i trochu jinak flexibilněji myslet. Tato konstelace rozdroluje stará ideologická klišé. Koalice se po vzoru průmyslu mění na něco, co by se nejpřesněji dalo přirovnat k holdingu a jak známo, každý holding profituje na vzájemných rozdílech zúčastněných firem či v tomto případě stran. Jde více o partnerství než o spolupachatele, řečeno v uvozovkách.

Přidaná hodnota takového holdingu spočívá v možnosti rozdělení rolí při komunikaci s různými skupinami potenciálních voličů. Bohužel takhle u nás ještě nikdo neuvažuje a třetí partaj místo jako výhodu v koalici, jak je tomu v zahraničí, vidíme jako nepřekonatelnou překážku při dosažení svých cílů. Je to ale hlavně tím, že u nás hraje stále nejdůležitější roli ideologie, které jsou už na Západě víceméně mrtvé a pro fungování holdingu dokonce představují brzdu, či evidentní nebezpečí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .