Německo také žije ve znamení války v Iráku

Jsou tam podle názoru spolkové vlády umístěna proto, aby bránila bezpečnost Turecka jako člena Severoatlantické obranné aliance, a nikoliv aby podporovala tureckou okupaci severního Iráku. Ovšem nemá zůstat pouze při stažení německých posádek z letadel AWACS. Také čtyřicet šest raket typu Patriot, které Spolková republika dodala Holandsku jako náhradu za rakety Patriot, které přemístilo Holandsko do Turecka, by měly pak být vráceny do Německa. Spolkový ministr obrany Struck však také potvrdil, že do Kuvajtu má být vysláno dalších asi dvě stě mužů chemického praporu, kteří by se podíleli speciálními obrněnými vozy Liška společně s českými a slovenskými vojáky na boji proti chemickým a biologickým zbraním, kdyby byly Irákem nasazeny.

Na druhé straně spolkový kancléř Gerhard Schröder nevyloučil, že po skončení války v Iráku se Německo zúčastní finanční podporou znovuvýstavby země. Zatím prý v Berlíně počítají s částkou jedné miliardy euro ročně. Nevylučuje se také, že by se Spolková republika podílela na vyslání mezinárodních jednotek OSN do Iráku.

Ministerstvo obrany však zatím odmítá potvrdit, že by šlo o brigádu s třemi tisíci příslušníky spolkové armády. Ale dokonce možnost, že by se Německo aktivně podílelo na obnově demokratického státu Iráku, je levicovým křídlem v Sociální demokracii i ve Straně zelených ostře kritizována. A to přesto, že se v bleskovém průzkumu pro tuto pomoc vyslovilo dvaapadesát procent občanů Spolkové republiky.

V Německu pokračovaly také o víkendu protiválečné demonstrace. V Berlíně se jich mělo zúčastnit na sto tisíc lidí. Další pak byli v Jeně, v Mnichově, ve Stuttgartu a v dalších městech. Přes své odmítání války v Iráku se stal terčem kritiky také spolkový kancléř Gerhard Schröder. Postkomunistická takzvaná Strana demokratického socialismu PDF a několik levicových osobností podalo na kancléře a několik dalších členů spolkové vlády žalobu. Tvrdí v ní, že Schröder a jeho ministři se podílí na agresivní válce, když dovolili přelety letadel Spojených států přes německé území.

Ovšem vystoupila i řada politiků jak ze Sociální demokracie, tak předseda zahraničně politického výboru spolkového sněmu Glose, tak z řad Křesťanské demokracie a svobodných demokratů, kteří nepřestávají varovat před antiamerickou hysterií a populismem. Také členové exilového PEN Clubu německé jazykové oblasti, kteří se sešli ke svému jarnímu zasedání na zámku Wendgraben nedaleko Magdeburku, a jehož členové pocházejí většinou ze zemí bývalého sovětského bloku, odsoudili irácký diktátorský režim, který je zodpovědný za smrt více než čtyři sta iráckých publicistů a spisovatelů. Je proto nezbytně nutné, aby byla v Iráku obnovena demokracie.

Také řada vnitřních opatření ze Spolkové republiky souvisí s válkou v Iráku. Tak spolkový ministr vnitra Otto Schilly přikázal, aby Spolkový úřad pro uznávání azylu v Norimberku až na další nerozhodoval o osudu žadatelů o azyl z Iráku. Jde nejméně o pět set dva Iráčanů, kteří v únoru požádali ve Spolkové republice o poskytnutí azylu. V Německu naopak nesmí zůstat čtyři iráčtí diplomaté ze zastupitelského úřadu Iráku v Berlíně, kteří byli obviněni ze špionáže pro režim Saddáma Husajna.

Tak jako před volbami do Spolkového sněmu v září minulého roku, ovlivnilo rozhodnutí řady voličů volit Sociální demokracii prohlášení spolkového kancléře Schrödera, že se Spolková republika za žádných okolností nezúčastní války proti Iráku, tak se odráží nyní Schröderův negativní postoj k válce v Iráku na preference politických stran. Sociální demokracie získala proti poslednímu průzkumu tři procenta a dnes by jí volilo dvaatřicet procent německých voličů. Naopak křesťanští demokraté ztratili tři procenta, ale se čtyřiceti pěti procenty by zůstali jasně nejsilnější německou politickou stranou. Společně se svobodnými demokraty by mohli vytvořit novou spolkovou vládu.

Do Spolkového sněmu by se nedostali postkomunisté. Jejich podíl na získaných hlasech se stále pohybuje mezi třemi a čtyřmi procenty.