Německo po volbách v zrcadle týdeníků

Dohromady se svobodnými FDP mají převahu nad rudozelenými, tedy sociálními demokraty a Joschkou Fischerem o 1,2 milionu hlasů. Jenže taky se dá říci: Výsledek, který dosáhla Angela Merkelová s 32,2 procnta byl ten třetí nejhorší v dějinách unionistů a dokonce byl horší, než poslední výsledek Hlmuta Kohla z roku 1998, který tehdy dosáhl 35,1 procenta a kvůůli tomu odešel do penze. Dokonce byl tento výsledek horší o 3,3 procenta než výsledek Edmunda Stoibera před třemi lety. Taková čísla nepropůjčují samozřejmě žádný mandát pro jakékoliv reformy. To je, napsal Stern, jen vítězství, které zavání prohrou. Už jen proto, že pod vedením paní Merkelové strana ztratila za pouhé tři měsíce 14 procent příznivců. Protivníci říkají, že Angie, jak ji naopak říkají příznivci, byl emocionální omyl jejich strany.

Novináři píší v různých sloganech totéž: voliči v amoku utíkali od její strany. Analytici pak dodávají, že šlo o zřetězení mnoha nejistot. Voliči kandidátce na kancléřku evidentně nevěřili a nezískala si jejich důvěru. Neakceptovali ji. Dokonce její manžel, vědec Joachim Sauer, jen symbolicky tleskal, když říkala: "Převezmu úkol vytvořit vládu s veškerou silou." Její oči prozrazovaly, že lže.

A když prý potom přišla mezti občany a řekla, že s nimi chce hovořit, nejprve si sundala hodinky, aby s nimi nemluvila dlouho a pak místo rozhovoru učinila přednášku. Stern napsal: Předvedla studenný výčet problémů, který zněl stroze jak výsledky fyzikálních pokusů. Místo srozumitelných příkladů na lidi sypala stále čísla a zase čísla. "Jenže", napsal dál týdeník, " čísla nedodávají lidem nikdy odvahu, ale budí naopak strach."

Když se novináři zeptali ministerského předsedy z Thüringenu, který je její přiznivec: Pane Althaus, nemyslíte, že by unionisté potřebovali jiného kandidáta, pan Althaus po dlouhém váhání, protože byl evidentně zaskočen a chtěl být loajální, odpověděl: "Ještě je velice brzy, mluvit na toto téma."

Dle analytiků je evidentní, že unionisté uprostřed hry nechtějí manévrovat a měnit taktiku, což by je moho ještě víc oslabit.

A jak to vypadá v táboře Gerharda Schrödera, na to se můžeme podívat třeba do zpravodajského časopisu Der Spiegel, který vyšel v pondělí. Jeden z hlavních článku nese název Schröder nechce akceptovat realitu. Schröder se po prohraných volbách představil věřejnosti jako muž, který má budoucnost, který se zachránil ve funkci kancléře a který má šanci být opět po mimořádných volbách v té samé roli. "Ve skutečnosti je ale kancléř mimo hru", píše Der Spiegel, "protože v Německu platí zvyk, že vedení i velké koalice převezme vždy nejsilnější strana a tou jsou křesťanští demokraté. Schröder naopak tvrdí, že nikdy ani nepomyslel na to, že by tuto roli přenechal Angele Merkelové."

Jinými slovy dnes v Německu existuje realita a představy kancléře Schrödera o realitě "Existuje projekt SPD, který chce Schröderovy představy o skutečnosti přizpůsobit skutečnosti." píše dále Der Spiegel. Komentátor Kurbjuweit napsal, že si připadá jako v kasinu v Las Vegas, kde při pokru vystupují kouzelníci Sigfried a Roy a předvádějí, jak z myši vyčarují slona. Stejně zní kouzelná věta: SPD zvítězila, a proto musí zůstat Schröder kancléřem. V očích kancléře je tomu ale jinak, stojí v závěru komentáře, korektury skutečnosti pro něj provádí šéf strany Müntefering. Jako dříve pro kancléře organizoval menšinum, teď pro něj organizuje většinu.

Kdybychom ale ještě na závěr zalistovali v třetím renomovaném týdeníku Die Zeit, dočetli bychom se, že podle jejich komentátorů by byla pro zemi nejvýhodnější černo-žluto-zelená koalice, která jako jediná by mohla přinést zemi nějakou změnu. Velká koalice by podle tohoto týdeníku znamenala jen mrtvolné příměří a ztrátu čtyř let. Stern, respektive jeho šéfredaktor Osterkorn, je ještě radikálnější, navrhuje rovnou nové volby.