Německé varování pro české reformátory

Co se vlastně děje při protivládních protestech na sever od našich hranic? Při pohledu na průvody starých ale i mladých se zdá, že východní Němci odmítají všechno, co přineslo sjednocení jejich země. Hlavním organizátorem demonstrací je Strana demokratického socialismu, dědic východoněmeckých komunistů. A tak se zdá, že lidé dávají za pravdu názoru: za minulého režimu bylo lépe.

Protesty mají i konkrétní důvod. Kritizuje se sociální reforma Hartz-IV, která omezí sociální dávky. Pro ty, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, pak mimořádně drastickým způsobem. V tom směru se dá pochopit nespokojenost těch, kteří dávky dosud pobírali. Přesto mají protesty znepokojivý rozměr. Demonstranti si stěžují, že už nedostanou žádné peníze bez práce. Přitom nenavrhují žádné jiné řešení potíží, které má s rostoucími sociálními výdaji státní pokladna. Premiéra Schrödera demonstranti už několikrát vypískali. O diskusi se marně snaží i ostatní politici.

Není divu. Bývalí komunisté jsou z organizátorů demonstrací ještě ti nejslušnější. Vedle nich se aktivně zapojily skupiny antiglobalistů, trockistů a skalních marx-leninistů, důležitou roli hraje radikální pravice. Čím větší krizi se těmto lidem podaří rozpoutat, tím je to pro ně lepší.

Nabízí se velmi pesimistické vysvětlení, že nastává rozvrat politického života v nových spolkových zemích Německa. Demokracie a veřejná debata už nic nevyřeší, nastal čas křiku, politického extremismu a možná i násilí.

Tento obraz je možná příliš černý. Největší bouře možná skončí po polovině září, kdy proběhnou zemské volby v Sasku a Braniborsku. Také není třeba brát situaci zcela fatálně. Politická reprezentace se nepochybně dopustila vážných chyb, které se na výbušné situaci spolupodepsaly. Takový názor má například zástupce českého velvyslance v Berlíně Jan Sechter.

Reformy Hartz-IV jsou složité a německá veřejnost si neuvědomila, oč vůbec jde, než skutečně nastaly. Občané nečetli dopisy, kde jim úřady podrobně vysvětlovaly smysl a obsah nastávajících změn. Média se nesnažila občanům přiblížit, v čem je problém, a také politici o budoucích nepříjemnostech raději mlčeli. Příjemci sociálních dávek si reformu uvědomili až ve chvíli, kdy jim domů začaly chodit dotazníky, kde měli přiznat veškeré své příjmy a majetek. Byl to pro ně šok, na který pak reagovali demonstracemi.

Pozoruhodný je ještě jeden rozměr pondělních demonstrací. Rozvrat se zatím vyhýbá starým spolkovým zemím. I když i pro jejich občany jsou reformy bolestné a i když také mají o vládě špatné mínění. Z výzkumů vyplývá, že demokracii důvěřují o poznání víc, než lidé, kteří ještě před patnácti lety museli poslouchat autoritářský režim na východě. Lidé ze západu jsou zřejmě také zvyklí, že potíže veřejných rozpočtů se řeší racionálními reformami a jejich reakce mohou reformátoři předvídat. Teď se ale ukazuje, že ti z východu jsou jiní a mohou reagovat úplně jinak.

Pro Čechy jsou tyto zkušenosti nesmírně zajímavé z jednoho důvodu. Vzniká totiž reforma, která je velmi podobná reformě Hartz-IV. Může se při ní stát, že někteří občané dostanou státní pomoc v maximální výši kolem dvou tisíc korun. Závažnost takového kroku si ani u nás nikdo neuvědomuje, prakticky se o problému nemluví. Změny ale nastanou možná už za několik měsíců, a pak se bude leckdo divit. Rozhodně ti, kterým se sociální dávky sníží třeba o polovinu, anebo budou muset nastoupit na veřejně prospěšné práce. Mohou se ale také divit politici. Už proto, že i Češi jsou postkomunistický národ, který se může - jak svědčí východoněmecký případ - zachovat velmi nečekaně.

Němci mají potíže, i když se na reformy důkladně připravili. Výzkumníci tam podrobně spočítali, kolika občanů se změna dotkne, jak ovlivní příjmy jednotlivých sociálních skupin. Fakticky tedy nikoho nemohou potkat opravdu neřešitelné potíže, jen se tím snižuje blahobyt. Jen německá vláda nepočítala s tím, že nepříjemné škrty mohou spustit emoce, které pramení z hlubších frustrací.

Česká vláda jde do ještě většího rizika, protože se na nic nepřipravuje a jen opisuje reformu z cizích zdrojů. Ani se nesnaží odhadnout, jak se škrty dotknou obyvatel. Nakonec to nedělala žádná z předchozích vlád - je ovšem pravda, že minulé vlády v sociálních výdajích prakticky neškrtaly.

Česko je na tom v řadě věcí jinak, než východní Německo. Nemusíme být frustrováni nadřazeností starších bratrů ze západu a nezaměstnanost budeme mít nižší vždycky - tedy v dohledném horizontu.Ale až nastanou ukřivděné reakce těch, kteří byli celí život zvyklí na sociální pohodlí a teď o ně náhle přijdou - co budeme dělat?

Vláda na to jde zatím s pěkným rozběhem. Doufejme, že přitom nenarazí do zdi.