Nelezte na sochy. Před rekonstrukcí jsem byla uvnitř Husova sousoší a polilo mě horko

„Socha byla už několikrát restaurovaná, protože ta tíha, která se na tyto body snáší, například způsobila roztrhání odlitku. Proto byla v 60. letech zadní noha koně opravovaná. Dokonce byla obnažená i vnitřní konstrukce, a i to je důkaz, že jde o Myslbekovo unikátní dílo jak technicky, tak technologicky,“ dodává v pořadu Hovory.

Celý pomník je složený asi z tří stovek plátů, které jsou zevnitř spojené velkými šrouby|foto:Andrej Šumbera

Foltýnová často trhne, když vidí, jak lidé sedí nebo i lezou na sochy a sousoší.

„Byla jsem uvnitř našich velkých soch i v pomníku Jana Žižky na Vítkově, který tedy nepatří do naší správy. Také uvnitř svatého Václava, kde to nebezpeční nebylo tak vysoké. Ale když jsem už před víc než deseti lety byla v útrobách Husova pomníku na Staroměstském náměstí, udělalo se mi špatně,“ popisuje.  

Jde o rozsáhlé dílo Ladislava Šalouna z roku 1915, odhalené k 500. výročí Husova upálení. 

„Pamatuji, jak na tom sousoší při oslavách nějakého mistrovství, při velké národní události, sedělo mnoho až desítek lidí, další šplhali po celém plášti pomníku. A když jsme na začátku restaurování do něj vstoupili, polilo mne horko.“

Kompletní rekonstrukcí prošlo i podloží pomníku skrývající se pod žulovým podstavcem|foto:Andrej Šumbera

„Zjistili jsme, že jednotlivé odlitky, díly, které jsou uvnitř spojené manžetkami, a ty pak sešroubovány železnými šrouby, na které naposledy sahal Šaloun a jeho dělníci, tak tyto šrouby po téměř sto letech zmizely. Už to byla jen oxidovaná rez. A ty spoje opravdu visely jen na vnější roztepané vrstvičce bronzu, který tyto švy pokrývá. Takže soudržnost sousoší už ani tehdy nebyla dobrá, takže tam mohlo dojít opravdu k velkému neštěstí.“

„A tyto odlitky váží od několika stovek kilogramů až po tuny,“ doplňuje Foltýnová. Zároveň varuje, aby lidé opravdu na žádné sochy a jiná umělecká díla nevylézali.  

Hrozí poškození díla

„Takový člověk může sochu poškodit – a je obecný omyl, že kámen je přece pevný a vše unese. To musím zdůraznit: zrovna náš český pískovec je spíš křehký, to znamená, že odlomení drobného detailu je velmi snadné.“

„Ani bronz není úplně inertní a podléhá odírání. A čím déle se toho, kterého díla někdo dotýká, tak sundává jeho patinu, obnažuje švy, které tam jsou. Protože zvlášť monumentální bronzové odlitky nejsou z jednoho, ale hned několika kusů smontovaných dohromady.“

Jenom socha Mistra Jana Husa měří asi 6 metrů|foto:Andrej Šumbera

„Žádný z autorům nepočítal se zatížením z lezoucích lidí, takže by se taky tomu, kdo se sápe do výše a používá k tomu umělecké dílo, mohlo něco stát,“ zdůrazňuje.

Po roce 1989 postupně zmizelo z náměstí mnoho soch – některá proto, že byla spojena s totalitní ideologií. O některých dílech se to podle odbornice ale říkat nedá. „Taky myslím, že jsme si jich necenili, protože to byl majetek takzvaně všech – takže to nakonec nepatřilo nikomu, a nikdo za to ani nebyl zodpovědný.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory, ptá se Petr Vizina. Pořad vysíláme v repríze.