Někdy je lepší místo operace nedělat nic, myslí si neurochirurg Vladimír Beneš

20. květen 2019

Vladimír Beneš je přednostou Neurologické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Je profesorem a zároveň má hodnost plukovníka Armády ČR. „Byl jsem hrdý na to, že jsem voják armády NATO,“ říká.

Manželka si už na moje troubení zvykla, říká špičkový jazzový trumpetista Laco Déczi

Laco Déczi

Laco Déczi patří mezi špičkové světové trumpetisty. Usídlil se v New Yorku a do Česka a na Slovensko jezdí dvakrát ročně koncertovat. Hrát se ale učil jako chlapec v rodné vesnici Bernolákovo a později v hlavním městě Československa.

„Vstoupili jsem do Severoatlantické aliance právě v době, kdy jsem přišel do armády. Bral jsem to jako definitivní konec komunismu. Jako razítko, že teď a už nikdy ne a byl jsem na to pyšný... Neurochirurg má tu výhodu, že je za války vždy hodně v týlu,“ dodává. 

Beneš patří mezi světové špičky neurochirurgie. Nejzásadnější je prý správné rozhodnutí. „Vlastní provedení operace je řemeslná práce. Hlavní je to, co se děje předtím, a legitimní léčebný postup je občas i jen observace. Někdy je lépe nedělat nic,“ vysvětluje.

Každý je jiný

V mnoha případech je totiž přirozený průběh onemocnění pro pacienta méně riskantní než operace. Na druhou stranu u člověka, který má před sebou třeba 50 let života, je vhodné nádor odstranit, protože ho taky někdy ve 40 může dohnat. „Každé rozhodnutí musí lékař vážit velmi pečlivě a je velmi individuální,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Vladimírem Benešem. Hovořit bude mimo jiné o lékařské tradici ve vlastní rodině (a nejen o to).

autoři: Barbora Tachecí , kte

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.