Někdo se pokoušel hroby zamaskovat, zjistil archeolog při nálezu pohřebiště tábora v Letech

památník Lety u Písku
památník Lety u Písku

Archeologové našli v Letech na Písecku, kde byl za války romský koncentrační tábor, hroby jednotlivců i sedm hrobových jam. Provizorní táborový hřbitov byl jen pár metrů od dnešního žulového pomníku.

„Končí tak více než 20leté hledání. Po válce byl na místě hřbitova postavený dřevěný kříž. Je vidět i v dokumentárním filmu z roku 1960 Nezapomeňte na tohle děvčátko. Pak ale následovaly různé živelné pohromy, lesní kalamity, a to místo se zcela změnilo,“ vysvětluje vedoucí archeologického týmu Pavel Vařeka ze Západočeské univerzity v Plzni.

Je mi záhadou, proč to trvalo tak dlouho. Navíc pokud to srovnáme s druhým tzv. cikánským táborem v Hodoníně u Kunštátu. Tam bylo pohřebiště jasně označeno.
Pavel Vařeka

Hledání v minulosti komplikovala i existence vepřína. V jeho areálu je největší část tábora a tak tady výzkum nebyl možný.

Archeologové se nemohli spolehnout na písemné prameny ani na svědectví bývalých vězňů a pamětníků, kteří hřbitov nedokázali lokalizovat už v 90. letech. Protože tady byl vysázen nový les.

K ničemu nebyl ani geofyzikální průzkum, který umožňuje nahlédnout pod povrch i bez kopání – v minulosti byl totiž pod celým památníkem vybudován zavlažovací systém s hustou sítí hadic a trysek.

Dobře zakamuflováno

Podle táborové evidence by v místě mělo být pohřbeno celkem 120 lidí, z toho 70 dětí. „Zatím jsme odkryli velice malou plochu hřbitova, maximálně 5 %,“ přibližuje Vařeka. Celé pohřebiště má mít rozlohu zhruba 400 m2.

Většina hrobů prý nebude z pietních důvodů odhalena, pozůstalí je ale najdou díky existenci schematického plánku hřbitova.

„Je to malá kompenzace za utrpení obětí a jejich příbuzných. Teď tak známe detaily, jak byli lidé pohřbíváni, jak se nám zachovaly jejich kosterní pozůstatky, a hlavně kde se teď doopravdy nacházejí,“ uvádí archeolog.

Oběti byly původně pohřbeny v nedalekých Mirovicích, ale co v táboře v zimě roku 1942 vypukla tyfová epidemie, už hřbitov nestačil – umíralo totiž více než deset vězňů denně. V lednu 1943 proto komise vybrala místo nového pohřebiště v lese za táborem.

Donedávna nikdo nečekal, že archeologie může přinést nějaké nové poznatky pro studium 2. světové války.
Pavel Vařeka

„Byla to improvizované řešení nastalé situace. V zápisech komise je zajímavý detail, že výhodou místa je, že není vidět z tábora a okolí. Že je gut kamufliert, dobře zakamuflováno,“ popisuje Vařeka.

Po zániku tábora v létě téhož roku vznikly v terénu prohlubně vytvořené propadem hrobů. Zaváželi je ze spáleniště tábora. To dokonce obsahuje zbytky konstrukcí budov nebo osobní věci vězňů.

„To vše někdo přemístil 300 metrů z tábora na hřbitov a zasypával tím prohlubně, které indikovaly hroby. Nevíme, kdy k tomu došlo, ale byl zde záměr místo zamaskovat,“ dodává.

Bude výzkum dál pokračovat? Kde a jak probíhal romský holocaust? Poslechněte si celé Interview Plus Michaela Rozsypala.

Spustit audio

Související