Nejneoblíbenější země světa

Nemohl přehlédnout jednu nebo dvě vteřiny zaváhání, ne-li úděsu, které ve mně jméno jeho vlasti vyvolalo. V té době si většina Evropanů pod slovem Írán vybavila hlavně tamní teokracii, v živé paměti byla ještě fatwa, kterou ajatolláh Chomejní vyhlásil proti spisovateli Salmanu Rushdie. Vzdálené povědomí o tom, že Írán je dědicem perské civilizace, vlastně jedné z nejstarších a nejzajímavějších kultur světa, bylo zatlačeno hrůzou, kterou ve mně vyvolávala představa tamního fanatického režimu. Od té doby jsem si mohl svůj dojem z Íránu poopravit a setkat se s mnoha nefanatickými Íránci, ale na názoru jediného člověka obvykle nezáleží.

Britská mediální stanice BBC World Service zveřejnila před několika dny výsledky zajímavého průzkumu. Obyvatelé několika desítek zemí z celé zeměkoule měli seřadit dvanáct vybraných států podle toho, jak negativní nebo pozitivní vliv na svět podle nich tyto státy mají. Na prvních místech co do neoblíbenosti se umístil Izrael, Írán a USA. Přesněji řečeno nešlo přímo o neoblíbenost, ale o jejich "negativní vliv" na svět, i když je otázka, jestli respondent podobného průzkumu tento rozdíl vnímá. Mezi země, které naopak na dotázané působí pozitivně, patří zejména Kanada, Japonsko a Francie s Británií.

Jak prohlásil Steven Kull z Marylandské university, který průzkum pro BBC organizoval, lidé mají sklon dívat se negativně na země, které používají vojenskou moc, a kladně hodnotí ty státy, které používají spíše takzvanou měkkou sílu, a světová veřejnost si je s násilím nespojuje.

Celý obrázek je o něco složitější, protože relativně nepopulární Spojené státy měly také poměrně hodně příznivců, asi 30 procent. USA tedy do světa vyzařují jakousi smíšenou, pozitivní i negativní energii, a různí lidé vnímají buď jedno nebo druhé. To do určité míry platí i pro nejhůře umístěné státy, protože i Izrael, Írán či Severní Korea měly vedle zhruba padesáti procent odpůrců i téměř pětinu příznivců.

Celý průzkum se prováděl ve 27 zemích, přičemž na otázky odpovídalo téměř 30 tisíc lidí. Každý takový výzkum má své slabiny, zejména když se pokoušíme výsledky nějak zjednodušeně podat. Například je evidentní, že Írán vedle světové nepřízně má poměrně značnou podporu mezi muslimskými zeměmi. Totéž může platit třeba o Izraeli, ovšem v opačném smyslu - má mnoho zarytých odpůrců v celém regionu, bez ohledu na to, jaká vláda v Jeruzalémě sedí. Hlavním výsledkem takového výzkumu pak vlastně je zjištění, že žádné takzvané "světové veřejné mínění" neexistuje. Každý region má svá specifika a své oblíbené nepřátele.

Mnohé potíže citované studie vyplývají ze samotné podstaty průzkumu. Jak lze srovnávat vliv země, jako je Venezuela s vlivem třeba Spojených států? Jak napovídá i poznámka zmíněného Stevena Kulla, země, které jsou obklopeny přáteli a nemusejí používat ozbrojené síly, pak logicky vystupují jako země s pozitivním vlivem na svět a naopak.

Americký politolog Robert Kagan ve své knize Labyrint síly a ráj slabosti nabídl metaforu o současném světě postavenou na situaci v saloonu na Divokém západě, do které vstoupil desperát - rozuměj nebezpečné státy. Zatímco Spojené státy přirovnal k šerifovi, Evropa v příměru vystupuje jako neškodný barman. Jak tvrdí Kagan, desperáti obvykle střílí na šerify a barmanům stačí přikrčit se za pult. Autor se tím snažil vysvětlit, že šerifové se tudíž bez ohledu na své úmysly nebo morálku zaplétají do přestřelek častěji než barmani. Pokud ale nějakého toho desperáta zabijí, je to i ve prospěch barmanů.

Vraťme se ale k případu dvou nejméně pozitivně hodnocených zemí Izraele a Íránu. Uvedli jsme, že každý z těchto států je negativně hodnocen v určitých regionech, protože nejvíce záporných bodů Izrael nasbíral v zemích jako je Libanon, Spojené Arabské emiráty nebo Egypt. To však není celá pravda, velmi odmítavý postoj k Izraeli mají podle průzkumu i v Německu, Řecku, Francii nebo třeba Jižní Koreji. Je zajímavé, že relativně nejvíce příznivců našel Izrael v Nigérii nebo Indii, i když i tam jsou zároveň velké části společnosti přesvědčeny, že Izrael má na svět negativní vliv. Zdá se, že z Izraele a Íránu, dvou nearabských zemí Blízkého východu, které zároveň svět vnímá jako vzájemné nepřátele, se stala v očích světa jakási démonická dvojčata která mají navzdory všem odlišnostem cosi společného. Stali se jakýmsi přeludem světového veřejného mínění, přičemž skutečnost, jakkoli k ní můžeme být kritičtí, už dávno není podstatná.

Podívejme se ještě jednou na případ Izraele. Násilnosti, které se odehrávají mezi Izraelci a Palestinci jsou světovými médii podrobně sledovány, například na stránkách BBC zaznamenávají prakticky každou jednotlivou oběť. Palestinské povstání si během několika let vyžádalo několik tisíc obětí, což jistě není málo. Shodou okolností ovšem den po uveřejnění výzkumu BBC vydalo americké ministerstvo zahraničí zprávu o porušování lidských práv ve světě. Na jednom z předních míst amerického žebříčku se umístil Súdán. Stále ještě probíhající konflikt v Dárfúru na západě země si vyžádal asi 200 tisíc obětí, tedy zhruba o dva řády více obětí než střety mezi Izraelci a Palestinci. Snad již ukončený konflikt na jihu téže země zaplatilo životem dokonce asi půl druhého milionu lidí - s ještě menší odezvou světa.

Súdán ve výzkumu BBC chyběl. I kdyby tomu tak bylo, je velmi pravděpodobné, že by se na prvních místech žebříčku negativně vnímaných zemí neumístil. Súdánské oběti zůstávají bezejmenné a nezajímavé. Toto obvinění ovšem padá také na hlavu novinářů, protože právě média se podílejí na deformovaném obrazu světa. Zodpovědnost ale leží i na každém jednotlivém člověku - lidé na celém světě si vytvářejí své vlastní představy podle svých osobních preferencí a oblíbených iluzí. Výzkum, který BBC World Service uveřejnila tedy nemluví jen o tom, co si lidé myslí, ale nabízí také důležité téma k zamyšlení - jak vlastně lidé ke svým názorům dospívají, a to je možná ještě důležitější.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .