Nejkratší stávka

26. listopad 2002

Generálům se někdy vytýká, že se příliš inspirují minulými válkami a mají za to, že se předešlé konflikty budou prostě opakovat. Stejné chyby se mohou dopustit i publicisté, když jsem se v neděli dozvěděl, že se francouzští řidiči dálkové dopravy chystají do stávky vzpomněl jsem si na rok 1992, kdy se podobná akce protáhla na několik týdnů a tehdejší ministerský předseda Pierre Beregovov musel proti ni mobilizovat třináct tisíc příslušníků policie a armády, dvanáct tanků k odtažení zablokovaných kamionů a dvaadvacet helikoptér.

Hlavou mi projela i vzpomínka na stávky řidičů dálkové dopravy z poloviny devadesátých let, se zavřenými čerpacími stanicemi a prázdnými regály jindy skvěle zásobených obchodů. Jenže dějiny se neopakují ani na francouzských dálnicích, jednání mezi podnikateli a odbory byla v pátek přerušena ve třináct hodin, v sobotu se delegáti nesešli a v neděli vydaly dva největší odborové svazy CGT a CFDT výzvu k akcím ve všech regionech. Jejich zástupci nebyli spokojeni s devíti procentním zvýšením mezd a žádali třináctý plat. Mluvčí CGT Alain Arquier prohlásil: Jdeme do tvrdého konfliktu. Ale pak se stalo něco, co nikdo nečekal, v pondělí ráno byla doprava zablokována na třicet místech, ale ještě týž den večer stávkující všechny zátarasy uvolnily. Francie zažila nejkratší stávku řidičů dálkové dopravy za posledních dvacet let.

Když v neděli vláda několikrát zdůraznila, že zajistí průchodnost francouzských dálnic všemi prostředky mávli někteří pozorovatelé sociální scény v této zemi pohrdavě rukou a připomínali, že k odvlečení zamčených nákladních vozů by bylo nutno mobilizovat několik tankových pluků, ale ministr vnitra Nikolas Sarkozy se nedal vyprovokovat a použil mnohem účinnější zbraně. Ohrožená místa obsadili dopravní policisté a jali se plnit své povinnosti. Začali zabavovat řidičské průkazy, hrozili odebráním licence. Zároveň vláda přesvědčila podnikatele, aby mírně ustoupili mzdovým požadavkům a podepsali dohodu s menšími odborovými svazy za zády těch velkých. Vojáci, které opustil spojenec podléhají snadno depresi. Bojechtivost stávkujících roztála jako sníh na slunci.

Vláda si byla vědoma několika hrozeb, nechtěla, aby se stávka protáhla do dneška, kdy začaly manifestace zaměstnanců letecké dopravy, železničářů a vůbec veřejného sektoru. To by mohlo vzbudit dojem velkého masového protestu. Dále jí bylo jasné, že nesmí zkomplikovat zásobování obchodů v citlivé době přípravy na předvánoční spotřební šílenství. Také varování Evropské komise, která upozorňovala, že vláda musí zajisti propustnost dálnic bylo bráno vážně. V době evropské integrace nejsou blokády na francouzských dálnicích zdaleka jen vnitřní záležitostí. Uvázli by v nich i mimochodem desítky českých řidičů.

Francie prožívá nyní politické údobí velmi nepříznivé odborům a levici vůbec. Sociolog Michel Wjeviorka si v listu Liberation povšiml určitých shodných znaků mezi francouzským dneškem a údobím restaurace, které země prožívala po napoleonských válkách v roce 1815, přes velký časový předěl tu určité podobnosti jsou. Pravice bude mít na příštích pět let moc pevně v rukou. Počíná si energicky a chytře, získává si majetnější vrstvy slibovaným snížením daní a sociálně slabé mírnými ústupky, zdůrazňuje autoritu, vládu pořádku a zákona. Wjeviorka se domnívá, že jde o historickou odvetu za květen 1968 a dlouhá léta socialistické vlády. Levice je demoralizována, odbory jsou nejednotné a početně slabé.

Je to zkrátka období krajně nevhodné pro dlouhé stávky.

autor: Jaroslav Jírů
Spustit audio