Nedvěd a Železný

15. září 2004

Stárnout je sice lidské, ale pro špičkového sportovce to vůbec není jednoduchá věc. Pokud se mu daří, stane se za mlada idolem, jenomže pak s kariérou končí ve věku, kdy má většinu života ještě před sebou. Zda se stane živou legendou, uznávanou autoritou, anebo zda ztratí sympatie lidí, kteří mu ve chvílích slávy tleskali, a upadne v zapomnění, záleží na tom, jak zvládne závěr aktivní kariéry.

Shodou okolností si právě v těchto dnech veřejnost současně všímá, jak se s handicapem věku vyrovnává Jan Železný, a jak stejné dilema řeší kapitán fotbalové reprezentace Pavel Nedvěd. Železný v osmatřiceti letech oznamuje, že míní kandidovat na předsedu Českého olympijského výboru, mluví o sportu jako prevenci kriminality a hned zkraje řeší citlivou otázku vztahu s dosavadním předsedou oznámením, že ať už lednová volba dopadne jakkoli, v zájmu sportu si budou oba pomáhat.

Pavlu Nedvědovi je dvaatřicet a po zranění z EURA se čeští fotbaloví fanoušci smutně smířili s tím, že v reprezentaci bude nějakou dobu chybět. Nemohli si ale nevšimnout, že zatímco chyběl v národním mužstvu, které prohrou vstoupilo do kvalifikace na mistrovství světa, v Juventusu září. Na komentáře médií včera Pavel Nedvěd zareagoval prohlášením, že zatím není schopen ze zdravotních důvodů současně zvládnout klubové i reprezentační zatížení, a dokud nebude zcela fit, přednost má Juventus. Nedvědův styl hry, který mu vynesl zlatý míč nejlepšího evropského fotbalisty, je ale založen na maximálním nasazení a s přibývajícími léty bude mít sil na rozdávání stále méně. Kdyby podobně jako Ziddane po Euru oznámil, že s reprezentací končí, nikdo by mu dnes nevyčítal absenci v Nizozemsku. Takto prostě chyběl a brance za Juventus není proč v Česku tleskat.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.